Už jsem napsal pár článků, kde jsem hodnotil své studium na ČVUT Fakultě informačních technologií (třeba tady, tady a tady) a měly vždy velkou odezvu. Po čtyřech letech jsem zdárně odstátnicoval a všechny skryté křivdy tak mohou konečně vyplavat na povrch. Je to perfektní čas pro ničím nespoutanou kritiku. Už jsem se totiž dostal z jejich „spárů“. Je konec, the end, finito. Můžu to teď říct na plnou hubu!
Čtyři roky jsou dlouhá doba. Moje paměť není nejlepší a je prokázáno, že mozek je velmi selektivní v tom co si pamatuje. To špatné zapomíná řádově rychleji než to dobré. Možná i proto ať se snažím sebevíc, nedokáži si vybavit jedinou vzpomínku, kde bych se cítil, že se mnou bylo zacházeno nefér. Situaci, kdy bych měl potřebu psát pomluvačné emaily vedoucímu předmětu, katedry či děkanovi. Takže v tomhle směru si fakulta zaslouží prvního bludišťáka.
Výborně, ujasněno – na škole nepanuje nepřátelská atmosféra. Další otázku, na kterou by bylo záhodno odpovědět je, zda se vyplatí FITu obětovat nejlepší léta svého života? Stojí ten papír za to? To záleží. Na čem? Co od školy čekáte a jak s ní budete během svého studia zacházet.
Je vaším cílem papír v modrých deskách? Samá voda. Totální ztráta času. Programovat se můžete naučit i po večerech a IT firmy jsou natolik lačné po nových lidech, že vezmou snad každého, kdo uplácá „Hello world!“ bez ohledu na nějaké tituly.
Prahnete po vzdělání? Přihořívá. ČVUT je dobrá značka. Poskytuje jakousi záruku, že její absolventi něco umí. Ale modrý lvíček a omílání tři sta leté historie kvalitu samo o sobě nezaručí. FIT má jednu obrovskou výhodu – je to v podstatě úplně nová škola, která za týden oslaví 5. narozeniny. Když jsem na ní nastupoval, byl tento fakt zdrojem největších obav. Bál jsem se, že se z nás stanou takové pokusné myšky. Týrané a postupně usmrcené.
Nakonec se z toho však stala největší výhoda. Fakulta vznikla tak, že se odštěpilo počítačové jádro FELu. U zrodu tedy stáli lidé, kteří něco umí a co je ještě důležitější, lidé kteří dobrovolné vystoupili ze své komfortní zóny a podstoupili tak značný risk. Není tedy překvapující, že se FIT vyvijí extrémně progresivně v porovnání s ostatními zkostnatělejšími fakultami. Během pěti let se stal jednou z největších fakult, o kterou je s přehledem největší zájem. Zatímco na některých fakultách berou úplně každého, zdravím jaderku, na FITu si 50 % zájemců vůbec neškrtne.
A jaká je škola pro ty, kteří si škrtnou? Velmi neprůchodná. V prvním ročníku nás nastoupilo kolem 1000. Ke státnicím to dotáhlo už jen 200 lidí. Náročnost dobře odráží i oficiální statistiky předmětů (dva týdny před koncem zkouškového období). Zdravím lineární algebru.
Statistiky zkouškového: #fitosy 215/318, #fitgra 137/208, #fitbez 203/354, #fitpsi 190/358, #fitpa2 182/508, #fitlin 82/557 #podmi #todas
— FIT ČVUT (@FIT_CTU) June 16, 2014
Dost často budete od bývalých neúspěšných studentů slýchat věci jako: „odešel jsem, protože mě to nebavilo„, „bylo nefér jak…„, „měl jsem jen smůlu s…„. Co na to říct? Snad jen „tough shit“, zaplatit účet na baru a jít zas něco do té školy dělat. Není to zadarmo a nikdo vás za ručičku vodit nebude.
Pokud se dokážete srovnat s tím, že většinu lidí, které poznáte, už na promoci nepotkáte, tak pokračujte ve čtení. FIT má studijní programy koncipované velmi volně. Prvák je pro všechny stejný a obory si následně vyberete jen tím, jaké okruhy předmětů si zapíšete. Některé obory se vzájemně liší třeba jen ve 4 předmětech.
Já si vybral teoretickou informatiku (TI). Už jsem tu kdysi vysvětloval proč a stále to platí. TI se tam venku přezdívá Computer Science a to něco u lidí z oboru znamená. Není to nějaké fidlání s routery, nastavování tiskáren v kanclu či kreslení prasárniček v UML , které pak budete waterfallem implementovat jako cvičené opice. Je tam totiž slovo „Science“ jako věda, chápete?! Je tak celkem přirozené, že katedra TI sdružuje všechna „velká zvířata“, má nejvyšší poměr skvělých vs. „na nic“ předmětů a vůbec je dobrou definicí slova hardcore. Když jsem se v 15 rozhodoval, co dál dělat… ne, TI nebyla pro mě jasná volba. Ani jsem nevěděl, co to znamená a osvícení přišlo až ke konci prváku. A udělal jsem dobře. Naučil jsem se věci, které nepochytíte při brouzdání na netu během večeře. Nebudu tvrdit, že je to nějaká magie. Jen je velmi těžké některé koncepty TI pochopit bez kvalifikované pomoci, narozdíl například od kreslení kosočtverců v softwarovém inženýrství.
Studium zhodnoceno. Takže můžeme přejít k té nejdůležitější části. ČVUT je především místo ohromných příležitostí. Místo plné šťavnatého ovoce, které visí leckdy proklatě nízko. Poté co se vzpamatujete v prváku z počátečního šoku, je potřeba ho začít urychleně sklízet. Buď můžete chodit na přednášky, cvičení a pak rychle běžet domů za maminkou. Nebo si utrhnete něco z tohoto (následuje seznam mé sklizně):
- Studium v zahraničí. Škola má stovky různých dohod po celém světě. Zájem o ně je poměrně nízký a je velmi snadné být vybrán. A tak jsem
strávil 1 rok v USA. Mám popisovat, jak moc mi to změnilo život a jak super to bylo? Už jsem to udělal. Začněte tady a pak klikejte na „další“. - ATHENS program. Je libo nějakou tu dovolenou třeba v Istanbulu?
- Mentoring program. Vědomosti = úspěch? Oh, roztomilé. V dnešním světe však vládnou kontakty. A tohle je skvělá příležitost, jak nějaké získat.
- International Student Club. Tenhle spolek většinou objevíte poté, co se vrátíte ze zahraničního studia. Bude vám totiž smutno po zahraňácích a ISC je skvělá medicína. Pořádá super aktivity, jak pro zahraniční studenty (máme jich na ČVUTu 750, i bez Slováků a Rusů), tak i pro české studenty. Skvělá a výjimečná parta lidí, místo kam se rádi budete vracet. Jste zakřiknutí? Nebojte se, tohle je místo, které hledáte.
- Zahraniční internship. Díky FITu jsem si svůj pobyt v USA prodloužil ještě parádním internshipem pro Westinghouse Electric Company. Další ohromná zkušenost a spousta kontaktů.
- Akademický senát. NUDA! Nemohu souhlasit. Chápu, že politika není asi pro každého. Pokud se ale chcete opravdu dozvědět o tom, jak škola funguje, tak je tohle správné místo. Senát je navíc zcela klíčovou řídící jednotkou školy, takže můžete i lecos ovlivnit. Pivo za dvacku pro všechny! Ne, zklamu vás, většinou se tam řeší serióznější věci.
- Stipendia na zahraniční univerzity. Většina dohod je výměnných a dočasných. Přes školu se však dají získat i kompletní studia v zahraničí. Získal jsem takto full-ride scholarship na prestižní Georgia Tech v USA. Bohužel jsem trochu víc podcenil samotné přijímačky, takže se comeback do Ameriky o rok odkládá (mám naštěstí druhý pokus). Vyšel mi však záložní plán. Další full-ride dohoda s futuristickým Masdar Institute of Science and Technology v UAE (Masdar jako město budoucnosti).
- A ještě mi zbyl čas i na nějaké školní projekty, které si spolužáci zamilovali, jako fitak.cz.
Tenhle seznam je pro mě ještě důležitější než samotné studium. Možná se mnou nebudete souhlasit a to je v pořádku. Zcela respektuji i lidi, kteří jedou na červený diplom a nekoukají doleva či doprava. Ale myslím si, že je to obrovská škoda a může vám opravdu hodně utéct.
A co tedy i nějaká kritika, aby to nebylo tak okatě přeslazené? Tak třeba státnice. Udělal jsem je a je mi celkem jedno, že výsledná známka nebyla kdoví jaká. Komise se chovala korektně a vše proběhlo naprosto v pořádku. Rozčiluje mě ale samotný koncept státnic. Proč se mám sakra během 2-3 týdnů znova naučit 21 předmětů, abych z nich pak dostal dvě pidi-mini otázky? Reálně se nedá učit o moc dříve kvůli bakalářské práci a zkouškám. Na těchto otázkách vás navíc mohou vyrazit už během 5 minut. Bylo by záhodno tím zkoušením pokrýt alespoň 1% místo 0.001% z toho co musíte umět. Tohle je nefér loterie o vaši budoucnost. V mém případě by druhý pokus znamenal good bye Masdar. Dokážete si představit, jak mizerně jsem týden před tím spal? Proč musím znova být zkoušen z něčeho, co jsem už jednou zvládl. Proč musím skvělé 4 roky zakončit nečím takto extrémně stresujícím? Neváhejte mi to v komentářích vysvětlit.
A finální verdikt? Nejlepší čtyři roky. V prvním jsem se naučil bydlet bez rodičů a postarat se o sebe sám, ve druhém mě ohromně bavila většina předmětů a získal jsem asi nejvíc vědomostí, v třetím jsem zcestoval Ameriku a ve čtvrtém objevil třeba ISC, senát a zadělal na zajímavou budoucnost. Jo a mimochodem, celé studium na ČVUTu stojí přesně 0 Kč. Hoří!
Autor: Vojtěch Mikšů (blog.miksu.cz)