Asi to už slyšel každý z nás. „Hlavně si nenechte ujet vlak, učte se pravidelně a připravujte se na každou hodinu.“ Na střední škole to většina z nás sebevědomě ignorovala – včetně mě. Proč by taky ne? Přece nás ti učitelé jen tak nevyhodí a vždy se dá nějak dohodnout na vylepšení známky. Co se ale stane, když se ze dne na den dostaneme do prostředí, kde se nám této milosti nedostane?
Už během mých prvních pár dní na vysoké škole nám přednášející ukazují statistiky z předmětů, kterými průměrně projde ani ne polovina lidí. A tady jsem slyšel onu proslulou větu znovu: „Nenechte si ujet vlak“, ale tentokrát mi bylo jasné, že to myslí smrtelně vážně. I přesto jsem se ale cítil relativně připravený. Jak jsem se připravil? Jel jsem na Seznamovák FIT.
Už po dvanácté dali studenti a absolventi FITu hlavy dohromady a vytvořili třídenní program pro budoucí prváky. Po dlouhé jízdě vlakem jsem konečně dorazil do Prahy. Vidím, že všichni už se rozdělili na skupiny a baví se mezi sebou. Trochu mě děsí představa, že se s nikým nespřátelím a strávím celou akci někde v rohu u nejbližšího popelníku. Pak se ale nasedá do vlaku a já se dávám do řeči s lidmi naproti mně. Velice rychle se seznamuji s několika budoucími spolužáky a jakmile dorážíme do kempu, dřívější skupinky se začínají rozpouštět a všichni se baví se všemi. Tomu navíc napomáhají různé hry, které nás znovu promíchávají a zkouší naši znalost a připravenost na vysokoškolský systém a život, který nás čeká.
Organizátoři jsou příjemní a upřímní v tom, s čím se na FITu setkáme a já zjišťuji, že mě dokonce někteří z nich budou učit. První den se pomalu blíží ke konci a kiosek v kempu se otevírá. Někteří jdou spát, jiní vytahují hudební nástroje a společně se scházíme u piva. Během večera si všichni vyměňujeme zkušenosti z gymplů a středních škol a já dokonce nacházím pár spřízněných kuřáků.
Další dny jen přidávají na kvalitě této akce. Dostáváme přednášky o našich budoucích předmětech, tipy na různá místa a akce v Praze a hrajeme další hry. Seznamování je občas narušené paranoiou, která nás provázela celou akcí, protože mi mohl každou vteřinu někdo nenápadně připnout kolíček na triko. To by totiž vedlo k mé „bolestivé smrti“ v soutěži, která nás provázela přes celou akci. Některé hry připomínají scény z Bonda nebo Mission Impossible, jiné se zase přibližují Fear Factoru nebo Kdo přežije. Přes všechny aktivity se ale drží pozitivní a přátelská atmosféra, jak mezi účastníky, tak mezi organizátory.
Během tří dnů jsme se dozvěděli o všem možném, s čím bychom se mohli na FITu setkat, a naše sebevědomí se pomalu zvedá. Tou dobou ale už seznamovák končí a my se vracíme vlakem do Prahy. Teď už ale víme, co je to vlastně Progtest, domlouváme skupinové učení na BI-PKM (Přípravný kurz matematiky) a cítíme se více připraveni, než kdy dříve. Nám tenhle vlak už neujede.
Autor: Dominik Machula
Foto: Seznamovák FIT