Nejdelší prázdniny našeho života už před sebou vidí cílovou rovinku. Každý jsme je nejspíš stihli zaplnit úplně odlišnými zážitky, jednu zkušenost si z nich však odnášíme společně a určitě jí nelitujeme – nezapomněli jsme se totiž před nástupem na vysokou zúčastnit Seznamováku FIT, i letos již tradičně pořádaného v Plasech u Plzně. Když tato každoroční akce na FITu před více jak deseti lety začínala, my jsme se teprve učili malou a velkou násobilku. Nyní však stojíme před branami naší nové školy a právě díky těmto čtyřem dnům máme pro to jak zdolat její první semestr nejen potřebné znalosti od již zkušenějších spolužáků, ale hlavně známosti, které jsou to nejdůležitější v kterékoliv životní etapě. A jak letošní ročník hodnotím jako jeho účastník?
Jak to pro mě vlastně všechno začalo? Popravdě jsem ještě začátkem července ani nevěděla, že vysoké školy mají svou obdobu adaptačních kurzů, i když mě to nejspíš mohlo napadnout. Dává to přece smysl, ne? Z nějakého důvodu pro mě vysoká byla vždycky jen místem dospěláckých strastí, problémů a stresů, které ledatak občas naruší setkání s přáteli. Proto si nejspíše dovedete představit mé milé překvapení, když jsem se dozvěděla, že tomu tak ani zdaleka nemusí být. Abychom se chápali, tak vše výše zmíněné k tomu samozřejmě patří taky, ale Seznamovák mi ukázal, že vysokoškolský život toho může nabídnout i mnohem více.
O jeho existenci jsem se dozvěděla ze skvělé příručky, kterou máme na fakultních stránkách, zvanou Průvodce bakalářského prváka. Procházela jsem si všechny jednotlivé body, jako bych nakupovala podle seznamu v obchodě, až jsem se dostala ke kolonce Přípravné a seznamovací kurzy a poprvé zjistila, co jsou vlastně ty seznamováky zač. Způsob, jak mé (přes prázdniny sociálně zlenivělé) já donutit vyrazit do neznáma a udělat si kamarády na nové škole? Tak do toho prostě musím jít! Přihlásila jsem se tedy hned na první turnus, a i když se zde znovu krásně ukázala má nepozornost, a do batohu se zapomněly dát nezbytnosti jako kartáč na vlasy nebo šátek přes oči na jednu z her, stejně nakonec všechno dobře dopadlo a jedná se rozhodně o jeden z nejkrásnějších zážitků mého posledního léta před vysokou.
Na začátku se akce samozřejmě neobešla i bez pár trapných chvil. Téměř sto neznámých tváří se kolem vás shluklo na hlaváku a vy pomalu ani nevíte, kam strčit vlastní hlavu, aby to náhodou nevzbudilo špatný dojem a všichni se vás nezačali hned na první dobrou stranit. Naštěstí se ale ihned ukázala stará dobrá girl power a během chvilky se nás seskupila parta čtyř holek. „Jste jediné ženy, co tu vidím, tak se k vám nenápadně přidám, jo?” Tuto formaci jsme pak z nádraží držely i do kupé (kde se k nám odvážili přidat i dva další studenti), následně z kupé do chatky a z chatky až do konce akce a já jen doufám, že ji udržíme i do konce studia samotného.
Při rozdělování chatek jsme se rovněž dozvěděly, že na celém turnusu je nás těch holek jen deset, což prostě svádí k tomu držet při sobě. Tím bych zase nechtěla nijak hanit pány, kterých tam tedy k ničímu překvapení byl opravdu přehršel (slovy „osmdesát”). I mezi nimi jsem stihla najít pár lidí, s kterými se dalo u pivka bezvadně pokecat a s nimiž se budu moc ráda dál vídat ve škole a na dalších akcích. Upřímně zrovna lidí jsem se fakt bála, člověk si představí pod pojmem studenti informačních technologií ledasco, ale nakonec se ze všech vyklubala fakt super parta, po níž se mi už teď stýská. Nesuď knihu podle obalu a nesuď studenta FITu podle toho, co se o něm říká (i když těch lolkařů se tam pár samozřejmě taky našlo).
Jinak však celou akci naplňovaly super hry, které pomalu neposkytly chvíli na vydechnutí (nebo spíše na spánek a sprchu) a z nichž většina byla nějak tematicky spojená s FITem nebo obecně studiem informatiky. Na každou z nich jsme dostali trochu jiný tým a pokaždé jsme tak měli šanci seznámit se s někým novým, na koho jsme do té doby třeba nenarazili. Nechyběly ani přednáškové bloky, které přibližovaly jak studium, tak i zahraniční výjezdy nebo kluby a studentský život na škole. Zároveň musím ocenit tým organizátorů, který pro nás celý kurz připravil. Jednalo se o skvělou partu lidí, na nichž šlo vidět, že byli do věci opravdu zapálení a člověk se nebál za nimi přijít s jakýmkoliv dotazem. Fungovali i jako takové záchranné lano, protože i když nás svým povídáním o studiu někdy až vyděsili jeho náročností, jednalo se zároveň o skvělou možnost naživo vidět studenty, kteří již víceméně v pořádku přežili, co nás teprve čeká. Zkrátka velké uklidnění v podobě zprávy „Neboj, to už nějak zvládneš.”
I když se vlastně celý kurz nesl v dost podobném duchu jako letní tábory nebo středoškolské adapťáky, měl tu nezvratnou výhodu, že všichni jeho účastníci byli již dospělé osoby, a tak namísto večerky přicházelo večerní posezení u piva nebo limonády, které ve velké míře způsobovalo značný spánkový deficit jak nám, tak i organizátorům kurzu.
Abych to shrnula, Seznamovák mi velmi pomohl v mnoha ohledech, a to nejen těch studijních, ale například i osobních. Fungoval jako super přepážka mezi střední a vysokou a doufám, že se mi tam povedlo vytvořit si kontakty, které vydrží i během studia. Jak se říká – víc hlav víc ví. Bude mi to tam chybět, ale rozhodně od teď seznamováky jako takové budu doporučovat na potkání každému budoucímu vysokoškolákovi a obzvlášť ten náš fiťácký. Mezi tou spoustou zajímavých her, užitečných informací a nových tváří si každý najde něco pro sebe.
Autorka: Chaya Trachová
Foto: Seznamovák FIT