Profinit: Tomáš Pavlík pro zájemce o práci

Podle různých průzkumů se očekává, že v roce 2020 bude v EU chybět zhruba 500 000 – 1 000 000 ICT profesionálů. Různé oblasti ICT na tom samozřejmě budou různě, nejvíce postižené budou obory, jako je softwarové inženýrství, které vyžadují vzácnou kombinaci talentu a náročného formálního vzdělání založeného na matematice. Česká republika v tom není žádnou výjimkou a s tímto nedostatkem se prakticky potýkáme už dva roky.

Je tedy jasné, že studenti softwarového inženýrství a computer science mají širokou paletu možností, jak a kde si začít budovat svoji kariéru. A nemají důvod se rozhodnout špatně.

V posledním roce jsem absolvoval přes 100 schůzek se zaměstnanci Profinitu a jedním z probíraných témat bylo, podle čeho se rozhodovali při výběru zaměstnavatele. V tomto článku bych rád shrnul posbírané informace do několika bodů a zároveň je doplnil o svůj pohled tak, jak se mi utvořil během 20 let budování jedné z největších českých softwarových firem. Zaměřím se zde na čerstvé absolventy nebo studenty softwarových oborů, ale domnívám se, že pro ostatní ICT obory je článek také relevantní.

Zde je tedy mých 6 bodů k zamyšlení:

  1. Je dobré si uvědomit, že z pohledu zájemce o zaměstnání v oboru software lze zaměstnavatele rozdělit do několika skupin:
    • firmy podnikající mimo IT, pro které je software interní službou, na které hlavní business více či méně závisí. Sem patří banky, telekomunikační firmy, výrobní podniky, atd.,
    • softwarové firmy, které vyvíjejí své vlastní produkty,
    • zastoupení zahraničních softwarových firem nebo jejich lokální distributoři, kteří u nás vývoj nedělají, pouze software prodávají, implementují a poskytují zákaznickou podporu,
    • softwarové firmy jako Profinit, které vyvíjejí software na míru pro zákazníky podnikající mimo IT, nejčastěji pro finanční sektor, telekomunikace a státní správu,
    • implementátoři balíkových řešení,
    • poradenské firmy, které v rámci svého poradenství také dodávají softwarová řešení.

Podle toho, jaký jste typ člověka a co vás baví, vám bude vyhovovat různý typ zaměstnavatele. Výše uvedené typy zaměstnavatelů se liší zejména tím:

    • jak profesionální přístup mají k vývoji SW a dodržování zásad SW inženýrství (fakticky, ne jen deklarativně na svých webových stránkách),
    • jestli se tam dostanete opravdu k vývoji a vlastní kreativní práci,
    • jestli je pro ně vývoj software hlavní nebo okrajovou činností,
    • jestli jsou schopni vám díky pestré paletě projektů vytvořit podmínky k profesnímu růstu nebo jen nabídnout monotónní práci bez potenciálu rozvoje.
  1. Sledujte průběh přijímacího pohovoru. Zajímá se zaměstnavatel o vaše znalosti v oboru softwarového inženýrství nebo je mu to jedno? Zajímá ho vaše schopnost logicky myslet a vytvářet algoritmy? Nebo ho jen zajímá znalost konkrétního nástroje v konkrétní verzi? Jak na vás působí člověk, který s vámi dělá pohovor? Máte se od něj co naučit? Chtěli byste takového šéfa nebo kolegu? Máte pocit, že dělá software pořádně a že ho to baví? Nebo je to technický nedouk?
  2. Podívejte se, jak je firma velká a jestli je jasné, komu patří. U velkých korporací počítejte s tím, že někdy fungují proti zdravému rozumu a že se budete muset přizpůsobit věcem, které vám přijdou absurdní. Podobně divné chování někdy ale vykazují i menší firmy, jejichž majitel není jasný nebo jejichž vlastníci se aktivně nepodílejí na chodu firmy.
  3. Promluvte si s více lidmi z firmy a snažte se zachytit důležité rysy firemní kultury. Jak o sobě lidé vzájemně mluví? Máte pocit, že dobře spolupracují a pomáhají si? Nebo se pomlouvají, skrývají před sebou vzájemně informace? Jak to asi dopadne, až budete potřebovat s něčím poradit vy?
  4. Zjistěte, jak je firma organizovaná. Zásadní překážkou efektivního vývoje software je liniová organizace. Tedy rozdělení firmy na oddělení analytiků, architektů, designérů, vývojářů, testerů a bariéry mezi těmito odděleními. Naopak pokud je organizace spíše plochá a projektová, umožňující flexibilně využívat zdroje, povede vaše práce k výsledkům, ze kterých budete mít radost.
  5. Zjistěte si, jaké vzdělání mají lidé pracující ve firmě. Computer science a softwarové inženýrství jsou mladé obory – přestože by nikoho nenapadlo nechat si operovat žlučník od právníka nebo postavit dům od pojistného matematika, tak v našich oborech se často setkáváme s pomýlenou představou, že vyvíjet software může kdokoliv, kdo absolvuje týdenní rychlokurs HTML. Od nekvalifikovaných kolegů nebo šéfů nejen že se nic nenaučíte, ale budete tlačeni do nesmyslů. Cituji jen pár, které jsem slyšel na vlastní uši od tzv. „seniorních profesionálů”:
    • „Testovacími scénáři se nebudeme zdržovat, stačí, když to pak proklikáte.”
    • „Datový sklad není žádná aplikace, zásady softwarového inženýrství tu nejsou potřeba.”
    • „Odhad pracnosti s chybou 30 %? Ale já mám pevný rozpočet!”
    • „Půjdeme na to agilně, takže nepotřebujeme architekturu.”
    • „Řídící modul bude řídit celý systém. Nechápu, jaké přesnější zadání potřebujete. Do zítřka zpracujte detailní harmonogram vývoje řídícího modulu.”

Na závěr si dovolím jednu prognózu. Domnívám se, že vývoj na pracovním trhu naznačený v úvodu tohoto článku povede ke snížení počtu organizací, které vyvíjejí software. Myslím tím jak celé firmy, tak oddělení nebo týmy v rámci firem. Odhaduji, že firmy, pro které není vývoj software hlavní předmět činnosti, budou kvůli situaci na pracovním trhu nuceny vývoj software outsourcovat v mnohem větší míře než v současnosti, protože prostě nebudou schopny získat kvalitní softwarové inženýry jako své zaměstnance.

Autor: Tomáš Pavlík, CEO společnosti Profinit
Foto: Profinit

SdíletShare on Facebook9Share on Google+0Tweet about this on TwitterEmail this to someone