IT a disciplína Enterprise Engineering

Navrhování, vytváření a realizace podnikových struktur, procesů, pravidel a jejich informační podpory se stává uznávanou inženýrskou disciplínou se vznešeným názvem Enterprise Engineering. Leckterý jaderný fyzik možná ohrne nos, faktem však je, že vyladit obrovský podnik čítající třeba desítky tisíc zaměstnanců do optimálního fungování není vůbec jednoduchá záležitost. Pokud se chvíli pobavíte třeba s konzultantem z některé velké konzultantské firmy jako je Deloitte, E&Y nebo PWC, tak zjistíte, že ani v mnohem menších firmách to často nefunguje tak, jak by mělo, a není vůbec jednoduché fungování firmy správně nastavit. Proč ne? Každý inženýr totiž nejdříve potřebuje znát a chápat teoretické základy, na kterých daná disciplína stojí a vládnout fungujícími metodami, jak pracovat.

Stavař a architekt se učí chápat a využívat statiku, mechaniku, chemii, geometrii a další nutné teoretické základy a na nich postavené postupy. Co má inženýr podniků? Donedávna to byl pouze „selský rozum“, který je fajn, ale… Skutečně byste chtěli bydlet v domě postaveném metodou selského rozumu? Asi ne. Naštěstí jsme v posledních letech svědky etablování právě disciplíny Enterprise Engineering (EE, česky by se dalo přeložit jako „inženýrství podniků“). Tato disciplína studuje teorie z oblasti sociologie, psychologie, ontologie a informatiky a formuluje z nich klíčové teorie a postupy pro EE, které jsou následně aplikovány do praxe v podobě metod (obrázek EE strom.pptx). Za otce EE je považován Prof.Dr.ir. Jan L.G. Dietz, emeritní profesor z holandské technické university v Delftu. Prof. Dietz je autorem klíčových teorií, na kterých stojí EE. Ty jsou označeny řeckými písmeny např. τ, δ, β, ψ apod. Prof. Dietz je autorem monografie „Enterprise Ontology – Theory and Methodology“, která je cosi jako bible enterprise inženýra.

Zajímavé, ale začínáte usínat? Tak to je čas na jednu perličku, která vás zaručeně probere! Jelikož zaznívala řada nářků, že učebnice je moc teoretická a prof. Dietz je nejen špičkovým odborníkem, ale má i velký smysl pro humor, rozhodl se vyhovět těmto stížnostem a napsal pohádku (ano, čtete správně, pohádku), ve které se Alenka dostane do říše trpaslíků (přesně gnómů), kteří jsou mistři v inženýrství podniků, a tito trpaslíci odhalí Alence tajemství (přesně esenci) této disciplíny a jejich teorií. Tím humor ještě nekončí, na tuto knížku totiž navazuje ještě téměř dobrodružná „kniha pro velké děti“, ve které se Alenka vrací z říše trpaslíků a aplikuje nabyté poznatky pro inženýrství svého tenisového klubu Volley.

Teď jsme to trochu odlehčili, nicméně pravdou zůstává, že, jak pravil Kurt Lewin, „není nic praktičtějšího než dobrá toerie“ a vskutku, teorie EE se i přes svoji relativní mladost již osvědčily v praxi. Samotná teorie však nestačí, pro praxi potřebujeme uchopitelnou metodu a tou je v EE metoda DEMO. Nenechte se mýlit, není to žádná „demo verze“, ale zralá „Design & Engineering Method for Organisations“ (smysl pro humor prof. Dietze jsme si již představili). Tato metoda nás učí různé postupy a diagramy, které lze aplikovat v projektech EE. Můžeme zmínit třeba projekt pro Aerospace Logistic, divizi Air-France-KLM Cargo, Ford, projekty pro různé instituce. Pokud vás bude zajímat více, podívejte se na demo.nl/practical-case-studies. Jedná se o stránky Enterprise Engineering Institute (EEI), jakési „cechovní instituce inženýrů podniků“, která nabízí kurzy, poradenství, materiály, apod. EEI sídlí v Holandsku, působí však po celém světě, podobně jako síť Ciao! (ciaonetwork.org, za domácí úkol máte zjistit, co tento další vtipný akronym znamená), ve které se sdružují univerzity a firmy zabývající se EE a metodou DEMO. FIT je též členem této sítě a díky tomu můžeme našim studentům nabídnout v našich předmětech kurzy metody DEMO certifikované EEI.

Enterprise Engineering je však velmi zajímavá disciplína i z hlediska IT. Ale nejdříve musíme trochu zabrousit do teorie EE, konkrétně teorie ψ. Základem je několik axiomů, nejdůležitější je asi transakční axiom (transaction axiom), který hovoří o tom, jakým způsobem spolu lidé komunikují, když se snaží něco společně vytvořit. Teorie říká, že naše komunikace sestává z určitých komunikačních vzorů, které souhrnně nazýváme transakce. Transakce v pojetí DEMO je vždy o tom, že jeden aktor (např. Lenka) něco chce po jiném aktorovi (např. Frantovi), vytvoření nějakého produktu hmotného (výrobku) či nehmotného (služby, ale i učinění rozhodnutí, apod.). Transakční axiom nám říká, z jakých kroků se taková transakce může obecně skládat. Tzv. základní transakční vzor vidíme na obrázku, ale průběh může být mnohem složitější. To ale teď necháme stranou a místo toho si představíme další důležitý axiom, axiom rozlišení (distinction axiom), který nám mj. říká, že v podniku lze rozlišit tři typy takovýchto transakcí. Tyto tři typy jsou:

  • Na úrovni nejvyšší jsou tzv. ontologické transakce, které označujeme červenou barvou. Jejich produkty jsou určitým způsobem originální, tzn. nelze je odvodit ani spočítat z něčeho, co už existuje, nýbrž někdo povolaný musí cosi vytvořit (ještě jednou: z hlediska EE je i rozhodnutí důležitým produktem, nejen výrobek typu „ocelová trubka“). Tyto transakce tvoří tzv. O-organizaci v rámci organizace.
  • Druhá úroveň obsahuje transakce infologické mající barvu zelenou. Ty pracují s informacemi. Ty již nepovažujeme za originální produkty, jelikož pouze hovoří o něčem, co existuje, tedy o originálních (ontologických, červených) produktech: můžeme o nich poskytovat určité informace, dále můžeme počítat z těchto informací nějaké další informace (např. statistiky, reporty), a též potřebujeme informace uchovávat a sdílet. Soubor zelených transakcí tvoří tzv. I-organizaci, tedy myšlenkovou podorganizaci starající se o informatické činnosti v rámci podniku.
    Třetí, nejnižší úrovní je úroveň obsahující modré, datalogické transakce. Zde pracujeme pouze s daty, pro které je charakteristické, že již nepotřebujeme ani znát jejich význam pro organizaci, pouze pracujeme s jejich formou – data ukládáme, získáváme, kopírujeme, apod. Někdy se říká, že je to „úroveň cvičené opice“, jelikož může pracovat s daty, aniž by rozuměla jejich obsahu. Tato úroveň tvoří D-organizaci.
  • Jistě vás již napadlo, že my jako informatici se v zásadě zabýváme úrovní zelenou, infologickou a úrovní modrou, datalogickou. To ale není všechno. Jde totiž hlavně o to vyladit navzájem tyto tři úrovně, a to není vůbec jednoduché. Možná jste si všimli, že „červená“, „zelená“ a „modrá“ úroveň na sebe přirozeně navazují: transakce nižší úrovně poskytují služby úrovni vyšší. Pro správné fungování podniku potřebujeme všechny tyto úrovně správě sladit jako hodinový strojek. Jak jsme si vysvětlili, zelená a modrá úroveň je dnes typicky zajišťována softwarovými systémy (i když to tak obecně být nemusí). Jejich ultimátním úkolem v podniku je poskytovat služby ontologickým transakcím. Například: finanční ředitel byl požádán představenstvem o vytvoření finančního plánu pro následující rok (červená transakce). K tomu si potřebuje vytáhnout řadu informací z různých informačních systémů (zelené transakce). Tyto systémy následně spoléhají na úložiště dat a získávají z nich potřebná data (modré transakce).

Další výzvou EE pro softwarové inženýry je poté návrh a implementace vztahu zelené a modré úrovně. V tomto kontextu je představuje zelená, infologická úroveň práci s informacemi, tedy výpočty, algoritmy, aplikační logiku a dále interakci s uživatelem, tedy získávání vstupů, zobrazení výstupů, zaslání e-mailu apod. Modrá, datalogická úroveň se poté zabývá prací s daty a persistencí tak, jak ji znáte třeba z předmětů zaměřených na databáze. Navíc tato úroveň zahrnuje i různé platformy, na které aplikaci chceme „zhmotnit“, např. desktop (Linux/Windows/Mac), web, mobilní aplikace pro Android, iPhone, Windows Phone a též různé databázové technologie, REST služby, apod. Kdo někdy dělal trochu složitější aplikaci, ví, že dobře sladit zelenou a modrou úroveň není vůbec jednoduché. A teď si představte třeba ekosystém desítek různých technologií… Navíc ke každé ontologické transakci je možné vytvořit různé infologické transakce a je třeba rozhodnout, které typy informací a v jaké struktuře budou potřeba. Podobně ke každé infologické transakci existuje řada alternativ datalogické podpory (zmíněné platformy a různé typy databází). Jak je vidět, informatik či softwarový inženýr jsou důležitými parťáky inženýra podniků.

Co říci na závěr? Rozlišování červené, zelené a modré úrovně a dalších dovedností, které nás učí disciplína Enterprise Engineering, je klíčovým prvkem budování fungujících podniků a informačních systémů pro jejich podporu. Navíc, jejich znalostí a používáním se inženýři podniků ve spolupráci s informačními a softwarovými inženýry mohou hrdě podívat do očí inženýrům, kteří staví mosty či navrhují jaderné reaktory.

Autor: Robert Pergl, Pavel Krejčí