Historie kolejí ČVUT

Do 50. let 20. století bylo bydlení a stravování zcela záležitostí studentů. Instituce a jednotlivci se ale už od poloviny 19. století snažili zakládáním fondů a nadací zajistit prostředky na cenově dostupné stravování a bydlení pro chudé a mimopražské studenty.

Později se v této oblasti sociální péče uplatnily i aktivity spolků. Spolky, které spravovaly objekty, měly ve stanovách jasně uvedený účel: „Nemajetní studenti se stravovali a bydleli zcela zdarma nebo jen s minimálními náklady, měli jisté výhody a to po dobu, než budou mít stále zaměstnání nebo do dvou let po absolvování.“

Mimopražští studenti, jichž byla většina, bydleli hlavně v pronájmech. V roce 1918 byly v Praze jen tři koleje a možnosti přijetí studentů měly přesně vymezeny. Poválečný nedostatek a bytová krize zvedly neúnosně i ceny pronájmů. Okamžitým řešením pro mnohé studenty byly noclehárny ve státních a církevních budovách.

[1] Krásy strahovských kolejí.

Koleje versus SS a KSČ

Nedostatek ubytovacích kapacit byl důsledkem vzniku nových kolejí, vedle kterých vznikaly i menzy. Výsledky sociální péče o vysokoškolské studenty za 20 let republiky anuloval 17. listopad 1939. Koleje byly přepadeny jednotkami SS, některé studenty odvezly do vězení Ruzyně a další z nich do koncentračního tábora Sachsenhausen. Koleje se musely vyklidit a bylo zabaveno jejich vybavení i písemnosti, knihy a další majetek.

Postupně byly rozpuštěny i spolky, které je spravovaly. V roce 1945 koleje a menzy, které byly majetkem právnických osob, převzala Prozatímní správa studentského majetku. Jen některé z kolejních spolků se pokusily obnovit činnost v dřívější podobě. Nemělo to však dlouhého trvání, neboť byla všem krátce poté zastavena činnost. Zákonem o vysokých školách z roku 1950 byl majetek vysokých škol i vysokoškolského studentstva, který dosud sloužil sociálním, zdravotním a kulturním potřebám, zestátněn bez náhrady. Koleje a menzy byly převedeny do správy vysokých škol.

Osm statečných

V současné době koleje ČVUT patří mezi největší v ČR a nacházejí se v různých lokalitách Prahy. Jsou to Koleje Strahov, Hlávkova kolej, Koleje Podolí, Masarykova kolej, Sinkuleho kolej, Dejvická kolej, Kolej Orlík, Kolej Bubeneč. Správou kolejí a menz je pověřená Správa účelových zařízení ČVUT v Praze. Během let se koleje ČVUT v Praze různě vyvíjely, po dobu své existence prodělaly množství změn a některé z nich několikrát změnily jak své využití, tak i majitele.

Všechny jsou svým způsobem unikátní, každá v sobě ukrývá jinou historii, ale jejich poslání je společné: „Vytvářet zázemí studentům“. Areál kolejí totiž často kromě ubytovacích kapacit zahrnuje i menzy, sportovní areály či zájmové místnosti.

Strahov, styl života

Mezi největší, nejznámější a studenty nejvyhledávanější koleje patří strahovské koleje, které byly vystavěny v letech 1964 až 1965. V rámci této výstavby byl vybudován prakticky celý současný komplex, kromě prvního bloku. Tento blok byl postaven o čtyři roky dříve a následně k němu byly další stavby připojeny. V současné době slouží první blok jako administrativní budova.

[2] Spartakiáda na Strahově
V areálu Strahova bylo postaveno celkem dvanáct bloků budov a jsou schopny pojmout více než čtyři a půl tisíce studentů. Nabízí ubytování nejčastěji ve dvoulůžkových pokojích. Jsou zde k dispozici společná sociální zařízení, ale také se v areálu kolejí nachází studentská menza, kluby, bary, kolejní hřiště nebo dokonce parkoviště.

Koleje měly v minulosti všelijaká využití. V období konání Spartakiád byly prostory využívány jako šatny pro sportovce. Kromě sportovních účelů byly budovy také poskytovány jako útočiště v krizových situacích, např. náhradní ubytování při záplavách nebo pro oběti jiných živelných katastrof. V současné době jednotlivé bloky kolejí procházejí značnou rekonstrukcí a modernizací interiérů.

Hlávkova kolej

Historie Hlávkovy koleje je spjata se jménem jejího zakladatele, kterým byl Josef Hlávka. Ačkoliv pocházel z nemajetných poměrů, díky svým schopnostem se stal jedním z nejúspěšnějších českých podnikatelů druhé poloviny 19. století v Rakousku-Uhersku.

Projektů, které jsou spojeny s jeho jménem, je více. Jedním z nich je vybudování ubytovacího komplexu pro více než 200 nemajetných, zato nadaných a pilných českých studentů. Podmínkou pro získání pokoje na koleji bylo, aby jednací řečí byla čeština. Na stavbu koleje věnoval tři sta tisíc korun a přilákal i mnoho dalších dárců, včetně města, které pro kolej věnovalo pozemek. Projekt vytvořil Josef Franta, malby v průčelí byly autorství K. L. Klusáčka a interiéry vyzdobil F. Urban.

[3] Hlávkova kolej
Hlávkova kolej byla slavnostně otevřena v listopadu v roce 1904. Studenti mohli využívat knihovnu, hernu, tělocvičnu, ale i fotografický ateliér. Stravu zajišťovala bezplatně zdejší jídelna (v současné době slouží jako společenská místnost). Každý ubytovaný měl výtečné podmínky, ale zároveň musel dosahovat nejlepších studijních výsledků, jinak byl z koleje vyloučen.

Jedním ze studentů, který zde byl ubytován, byl i Jan Opletal. Právě jeho pohřeb v listopadu roku 1939 byl záminkou pro nacisty, kteří uzavřeli všechny vysoké školy. Po smrti odkázal Josef Hlávka celý svůj majetek své nadaci, která přežila jak nacismus, tak komunismus. Na základě uzavřené smlouvy mezi ČVUT a Nadáním, v níž je garantována realizace poslání kolejní budovy, které ji dal Josef Hlávka, do dnešních dnů plní velkou část Hlávkova odkazu. Dle smlouvy mezi ČVUT a Nadáním je „…Hlávkova kolej určena pro ubytování studentů doktorského studia, mladých akademických a vědeckých pracovníků a pro studenty prezenčního studia pražských vysokých škol, kteří dosahují výborných studijních výsledků, jsou nemajetní, sociálně potřební a nemají byt v Praze a nejsou podnikateli“.

Každoročně se podává návrh správní radě nadace na poskytnutí nadačního příspěvku na kolejné v Hlávkově koleji. Darovací smlouva i dekret na ubytování se vystavuje vždy na jeden akademický rok na základě dohodnutých podmínek.

Čo bolí to Podolí

Projekt konceptu Kolejí Podolí byl vytvořen přímo na ČVUT v Praze, tehdejší Fakultě architektury a pozemního stavitelství, pod vedením prof. Ing. arch. O. Schmidta. Koncept celého komplexu zpracoval Ing. arch. J. Krásný. Původní kapacita byla pro ubytování 1700 studentů.

Výstavba celého komplexu, tehdy ještě na okraji prvorepublikové vilové čtvrti v sousedství podolského hřbitova, probíhala v letech 1954–1955. Tento „největší“ urbanistický soubor v Praze se skládá z vrátnice, budovy menzy a dvou řad po třech domech, symetricky seřazených podél osy. V době zprovoznění kolejí měli studenti k dispozici i širokou škálu služeb jako pánské a dámské kadeřnictví, služby krejčího, prádelnu a žehlírnu.

[4] Kolej Podolí
Modernizace objektů s cílem zlepšit komfort ubytování probíhá od roku 1993 až do současnosti. Dva ze šesti bloků prošly generální rekonstrukcí, u ostatních dochází k obměně interiérů. V současné době je kapacita více než 1000 lůžek a nabízí ubytování v různých typech pokojů. V areálu kolejí jsou k dispozici dvě venkovní hřiště s umělým povrchem pro různé sporty, bary, čajovnu. V budově menzy je sportoviště, které zahrnuje posilovnu, tělocvičnu a saunu.

Masarykova kolej

Když se Akademický senát a po něm všechny profesorské sbory všech fakult ČVUT usnesly v tom, že základy nového vysokoškolského areálu budou postaveny v Dejvicích, tak paralelně s přípravou výstavby areálu ČVUT na pozemku v Sadové, dnes Thákurově ulici, byla vystavěna i tzv. Masarykova kolej.

Generálním projektantem byl v roce 1924 stanoven profesor Antonín Engel. Pro areál vysokých škol byl vyhrazen prostor o rozloze zhruba 19 hektarů, tvořený jednotně architektonicky řešenými bloky podél osy, při náměstí uzavřený triumfálním obloukem a na druhém konci dominantní budovou rektorátu. Více si o projektu můžete přečíst v časopisu Pražská technika.

Celý grandiózní projekt výstavby dejvického kampusu z dvacátých let 20. století se však vlivem dějinných událostí neuskutečnil. Na základě Engelovy koncepce byly vystavěny pouze dva bloky areálu ČVUT a Masarykova kolej. Je to rozsáhlý objekt, jde o komplex budov ve tvaru U, jehož střední část směřuje do Thákurovy ulice. Sekce vedoucí kolmo na ni jsou pojmenovány podle světových stran: severní a jižní. Byla uvedena do provozu v roce 1927.

[5] Jídelna Masarykovy koleje
Mohla se pochlubit velmi moderním vybavením – kromě 863 lůžek měla přednáškový sál, knihovnu, studovny, žehlírnu, holiče, lékařskou ordinaci, bufet, klubovny, šermírnu, divadelní sál a nechyběla ani temná komora pro fotoamatéry. Stala se centrem studentského hnutí. Když v roce 1939 byly vyhláškou uzavřeny všechny české vysoké školy na dobu tří let, tak kolej patřila mezi první, kterou obsadilo gestapo.

V pětačtyřicátém se do koleje opět vrátili studenti, ale ne na dlouho. V roce 1950 byl objekt přidělen Ministerstvu národní bezpečnosti, později Ministerstvu vnitra. Změnu přinesl až konec roku 1989, kdy byla zahájena diskuse o tom, jak se zařízením naložit. Nakonec se zařízení opět vrátilo studentům, ale Masarykova kolej byla v příšerném stavu.

K samotné rekonstrukci koleje vedla složitá cesta a bylo nutné vyřešit řadu problémů, přičemž k rozhodujícím patřily finance. Financování rekonstrukce proběhlo ze státních dotacích a do projektu financování se zapojily také jednotlivé fakulty. Dnes má kolej kapacitu 700 lůžek, které splňují vysoké nároky na komfort. Masarykova kolej je zajímavá zejména propojením historie s moderní výstavbou.

Sinkulka přichází na scénu

Těsně před druhou světovou válkou vznikly v sousedství další studentské koleje: Dejvická kolejSinkuleho kolej, které byly postaveny v dnešní Zikově ulici. Projekt koleje Sinkuleho byl svěřen architektu Pavlu Barešovi na základě vítězného návrhu z užší soutěže. Úsporná avšak elegantní a v širším kontextu překvapivě funkcionalisticky strohá budova byla vystavěná družstevní formou.

[6] Sinkuleho kolej

….jako noty na Buben

V městské části Bubeneč, v dnešní Terronské ulici, se nachází Kolej Orlík, nazývaná také Dimitrovova kolej podle Georgie Dimitrova. V minulosti to byla manželská kolej, určená pro studenty – manžele. V suterénních prostorách koleje v roce 1928 vzniklo sokolské kino Carlton, které se později přejmenovalo na Orlík po legendárním obrněném vlaku, který českoslovenští legionáři ukořistili ruským bolševikům a s nímž v letech 1918–1920 pojížděli po sibiřské magistrále. Kino Orlík bylo před více jak 20 lety uzavřeno.

V minulosti se zvažovalo, že by v suterénu vznikla muzikálová scéna a měl se tam přemístit také Institut intermédií ČVUT. V současné době je v suterénních prostorách koleje Orlík prodejna Penny Market. Druhou kolejí v Terronské ulici je Bubenečská kolej, původně nazývaná Ždanova kolej dle původního názvu ulice.

Koleje dnes

Po převedení kolejí a menz do správy vysokých škol byla nutná postupná modernizace ubytovacích a stravovacích kapacit. ČVUT modernizaci hradila jak se svých zdrojů, tak pomocí různých dotací. Během let se stala jedním z největších poskytovatelů akademického ubytování a stravování. V současné době poskytované služby nejsou jen pro akademickou sféru, ale její nabídka je k dispozici i široké veřejnosti.

ČVUT úzce spolupracuje se studentskými organizacemi, protože jsou nedílnou součástí vysokoškolského života a zájem o ně se mezi studenty rok od roku zvyšuje. Aktivity studentských organizací jsou velmi rozmanité, od kulturních a sportovních, přes odborné až po mezinárodní.

Nabídka poskytovaných služeb jak v oblasti ubytování, tak v oblasti stravování se neustále rozšiřuje a přizpůsobuje moderním trendům. V návaznosti na finanční situaci se postupně rekonstruují provozy a modernizují koleje, o čem svědčí i nově otevřený provoz Menzy Technické a v roce 2019 plánovaná celková rekonstrukce kolejí Bubeneč.

Autor: Ing. Jana Kosturská

Foto:
hlavička: http://www.slavnevily.cz/
[1] http://www.stoked.cz/
[2] https://czumalo.files.wordpress.com/
[3] https://www.suz.cvut.cz/
[4] https://www.suz.cvut.cz/
[5] http://www.slavnevily.cz/
[6] https://d48-a.sdn.szn.cz/