„Prosím tě, a proč vy mladí trávíte tolik času na těch ‘fejsbukách’?” Takovou otázku jsem dostal nedávno od svého staršího příbuzenstva, které v době svého vyrůstání žádné sociální sítě k dispozici neměli. Jasně, na sítích je dnes skoro každý a tráví tam nemalou část dne. Jenže kolik nás tam vlastně je, co tam děláme a sdílíme? A jsme na nich závislí?
Sociální sítě a uživatelé
Statistika, kterou začneme, vznikla z nedávného průzkumu společností Hootsuite a We are social nazvaném Global Digital Snapshot. Z průzkumu vyplul na povrch pro někoho možná poněkud překvapivý závěr: ze všech uživatelů internetu byste velmi těžce hledali uživatele, kteří nepoužívají nějakou sociální síť. No, těžko… Internet používá celkem 3.819 miliard lidí a z toho celých 3.082 miliard používá nějakou sociální síť. Ještě v roce 2014 internet používaly necelé tři miliardy uživatelů. Ve svém okolí zajisté najdete člověka, který má internet, nicméně ho natolik nevyužívá, natož aby měl ještě profil na nějaké sociální síti.
Budoucnost je v obsahu
Odborníci na sociální sítě se shodují v jednom – příchod nových hráčů na pole sociálních sítí nás nečeká. Uživatelé na nové sítě masivně nepřejdou, poněvadž mají velmi silný základ v současných sítích, jako je například Facebook či Twitter. Jak tedy bude vypadat další vývoj? Ten budeme moci zpozorovat v obsahu, a to zejména ve vizuální podobě ve formě obrázků, fotografií a videí.
Rozvoj instantních příběhů a krátkých videí naznačuje směr, kterým se bude obsah na sítích vydávat. Doba, kdy jsme na Facebooku sdíleli textem vše možné, je dávno pryč.
Když virál pomáhá aneb pomoz sdílením
Sociální sítě jsou zejména starší generací chápány jako něco zbytečného a nesmyslného. Tento názor je pravdivý jen z části. Ve svém okolí znám mnoho lidí, kteří našli zatoulaného domácího mazlíčka či ztracenou/odcizenou věc jen na základě napsání příspěvku na Facebook, který pak ostatní sdíleli.
Ne vždy se ale musí jednat o pomoc jednomu konkrétnímu člověku. Všichni máme v živé paměti takzvaný ALS Bucket Challenge. Ten spočíval v tom, že si vyzvaná osoba ve videu vylila kyblík ledové vody na hlavu. Pokud tak neučinila, musela se „vykoupit” zasláním 100 dolarů organizaci ALS Association. A tak se v polovině roku 2014 začal internet zaplavovat videi s lidmi vylévající si vodu. Z hlediska sociálních médií je ALS Bucket Challenge vynikajícím příkladem toho, jak mohou sociální sítě zvýšit o něčem povědomí – ruku na srdce, kdo věděl před tímto fenoménem o amyotrofické laterární skleróze?
Tato výzva zasáhla i ČVUT, konkrétně samotného rektora – Petra Konvalinku.
Nejen “kyblíková výzva” upoutala pozornost na určitou nemoc či postižení. V nedávné době všechny upoutalo vydání pořadu Prostřeno, kde účinkoval soutěžící Karel s Tourettovým syndromem. Video z konkrétní epizody se stalo internetovým bizárem. Pár týdnů na to vyšla nová epizoda internetového pořadu One Man Show (Stream.cz), za kterým stojí internetový bavič Kamil Bartošek (známý jako Kazma). V této epizodě bylo odhaleno, že účinkování Karla bylo jen sehrané a to za jediným účelem – upozornit na tuto nemoc a mít pochopení pro lidi tímto syndromem trpící. Video se začalo šířit po sítích jako lavina a heslo „Tourettův syndrom” v tu dobu patřilo mezi jedny z nejvyhledávanějších hesel v internetových vyhledávačích.
Nesdílej hoaxy, nesdílej hoaxy, nebo se z toho zblázníš
„Dobrý den, mohu vám říci, že Facebook oznámil, že od zítra se bude platit 12 eur za měsíc, musí se rozozaslať tato zpráva minimálně 15 svým kontaktům a stát vás označí přezdívkou „Gold“, takže nemusíte platit. Pokud nevěříte zkuste to sami. Zkopírovat a vložit, i když jsou spojené … to je vážné, informace pochází … od spolehlivého a důvěryhodného zdroje”
Všechny nesmyslné hoaxy jsou přehledně shrnuty na http://hoax.cz, odkud jsme převzali i text ohledně zpoplatnění Facebooku. Občas tam lze nalézt opravdu bizarnosti…
Jsme na sociálních sítích závislí?
Každý z nás je svým způsobem závislý na sociálních sítích, protože pro nás představují hlavní komunikační kanál, úplně stejně jako v minulosti jiné prostředky. Problém nastává, když únosná míra závislosti se promění na závislost neúnosnou. Taková závislost se diagnostikuje jako netolismus a zahrnuje chorobnou závislost nejen na sociálních sítích, ale i na internetu obecně. Mezi typické příznaky této závislosti patří neodtržitelnost od internetu (případně her), nedodržování pitného či stravovacího režimu, ignorace okolí, nervozita při abstinenci internetu a chybějící zájmy, které nejsou výrazně spojeny s počítačem.
Komunikovat s někým přes síť je v pořádku. Pokud však nechceme být přespříliš závislí na Facebooku či jiné síti, je vhodné tento způsob komunikace (pokud je to možné) omezit. Internet má přeci sloužit jako komunikační doplněk, nikoliv její náhrada…
Foto:
hlavička článku: cdn3.tgdd.vn
[1] wearesocial-net.s3.amazonaws.com
[2] newyorker.com
[3] hoax-slayer.net
