Holky v IT – rozhovor s Klárou Schovánkovou

Obor informačních a komunikačních technologií není výhradní doménou mužů. Ženy v této oblasti vynikají stejně dobře, ale je jich málo. Co je na jedničkách a nulách odrazuje? Na to jsme se tentokrát zeptali Kláry Schovánkové v pořadí v třetím rozhovoru z naší série – jak to vidí FIŤačky. Na FIT ČVUT zamířila z pražského všeobecného gymnázia s tím, že s programováním neměla prakticky žádné zkušenosti. Dnes má bakaláře úspěšně za sebou a studuje Teoretickou informatiku v prváku magisterského programu.

 

 

Obligatorní otázka na úvod, proč informatika? Co Tě nasměrovalo k nám na FIT?

Vždycky mě bavila matematika. O programování jsem toho moc nevěděla, ale přišlo mi zajímavé a perspektivní do budoucna. Porovnala jsem si nabídky vysokých škol a FIT mi vyhovoval nejvíce, mimo jiné také proto, že tu není moc fyziky a je zde možnost vybrat si obor až v průběhu studia, kdy člověk zjistí, co ho opravdu baví.

Proč myslíš, že se ženy obecně do technických oborů nehrnou?

Podle mě to souvisí s všeobecně negativním postojem společnosti k matematice a příbuzným vědám. Je vnímána jako nutné zlo. Pokud máte rádi matematiku, jste zařazeni do škatulky divný asociální nerd. A to nejspíš není to, po čem by většina holek toužila. Proto si raději vyberou jiný obor. Holky mají většinou nižší sebevědomí, zvlášť v oblastech, které jsou vnímané jako typicky mužské. Bojí se, že nebudou stejně dobré jako kluci.

Vážně myslíš, že je to s matikou až tak vyhrocené? Výhledově se přeci má stát povinnou součástí maturitní zkoušky. Není spíš problém v tom, že si někteří učitelé neví rady, jak ji dobře učit?

Základní a střední školy celkově nejsou příliš dobře financovány, proto kvalitní učitelé odchází do zahraničí a ani mladí nejsou motivovaní, aby si vybrali tuhle profesi. Nicméně já jsem se se žádným učitelem matematiky, který by si nevěděl rady, nesetkala.

Hlavním cílem matematiky je naučit studenty přemýšlet a logicky uvažovat. S povinnou maturitou z matematiky proto souhlasím, zvlášť když její obtížnost je tak nízká, že na úspěšné složení bohatě stačí znalosti ze základní školy.

Vraťme se ale zpátky nohama na FIT, jak to vidíš z vlastní zkušenosti? Nejsou obavy z náročnosti studia přehnané?

Určitě není třeba se ničeho bát. Na začátku se nepředpokládá žádná předchozí znalost programování. Důležité je chtít a mít ochotu tomu věnovat úsilí a čas. Máme relativně hodně domácích úkolů, protože programování se jinak než samostatným řešením úloh moc naučit nedá. A je nutné o věcech přemýšlet. Naopak nazpaměť se tady neučíme prakticky nic. Podstatné je látce porozumět, učit se definice slovo od slova nemá smysl.

Co říkáš na zdejší zázemí, kvalitu přednášek či další možnosti studia?

Líbí se mi, že tu jsou většinou relativně mladí učitelé zapálení pro svůj obor, takže přednášky dokážou obvykle zajímavě podat. Studijní materiály jsou dostupné na internetu, případně se dají půjčit skripta v knihovně, klidně i na půl roku. Studium zpříjemňují i respiria, kde jsou jak stoly na práci, tak gauče na odpočinek. Dá se na nich i dobře spát. (usmívá se)

Dejvický kampus je rozsáhlý, každý si tu najde svoje oblíbené místo. A třeba já i po třech letech objevuju stále nová. Dobrá je i široká nabídka sportů. Na výběr je skoro z 50 různých disciplín a tělocviku si každý může nabrat, kolik jen zvládne.

A jak ty sama využíváš téhle pestré nabídky sportovního vyžití? Tuhle jsem se při jiném rozhovoru se studentkou setkal s odpovědí, že prý jí škola údajně vzala vysportovanou postavu. Samozřejmě si dělala legraci a nebyla to pravda, ale tak schválně, co ty sama, jako správná FIŤačka, děláš pro to, abys byla stále fit?

Všechno možné. Lezu po skalách, plavu, jezdím na kole… V rámci tělocviku na FITu jsem kromě lezení a plavání vyzkoušela badminton, inline brusle a bojové sporty.

Dobré vědět. Takže si pro jistotu škrtám některé přidrzlejší otázky, které jsem měl na Tebe přichystané, ještě by se mi mohl stát nějaký úraz… Tyhle aktivity Ti samozřejmě chválím, ale zkusme vážnější téma. Zajímá mě, jak hodnotíš roli pedagogů na FITu, pokud jde o počty studentů, kteří se nabírají, a kolik jich následně školu opouští předčasně.

Přijata je asi polovina uchazečů. Dostanou tak příležitost i ti, kteří si ze střední školy nenesou tolik znalostí. Studium je relativně náročné a ne každý je ochotný mu věnovat tolik času a úsilí, kolik je třeba. Proto lidé odchází na jiné školy, kde se asi nemusí tolik snažit.

Naopak učitelé jsou k nám vstřícní a nápomocní. Není problém se jich na cokoliv zeptat. Zvlášť oceňuji vyučující matematických předmětů, kteří kromě konzultací pomáhají studentům s řešením příkladů na Facebooku, často i večer, o víkendu…

A spolužáci? Nevadí Ti, že je to tu samej kluk? Nebo to tu mají holky díky tomu snazší? Přeci jen, pedagogové jsou povětšinou také muži…

Tak nespornou výhodou je, že tu nikdy nejsou fronty na dámských záchodech. (směje se) Převážně klučičí kolektiv mi vyhovuje. Kluci jsou upřímnější a větší pohodáři. Umí si udělat legraci z čehokoliv, i ze sebe. Bavíme se spolu úplně normálně. Jenom někdy mi přijde, že si před holkami dávají víc pozor na to, co říkají, aby se nás třeba nějak nedotkli nebo nás neurazili. Přeci jen, klučičí humor je drsnější. Osobně jsem radši, když se k nám chovají stejně jako k sobě navzájem.

Na FITu se snažíme pomáhat s učením jeden druhému, ale pravdou je, že holkám se tu pomáhá asi o trošku víc. Je nás málo a kluci jsou rádi, že tu s nimi jsme.

Obecně se u kluků předpokládá, že počítačům rozumí, u holek zas, že ne. Na jednu stranu je výhodou, že i menší úspěchy jsou díky tomu viditelnější, na tu druhou je ale občas složité dokazovat, že můžeme být stejně tak dobré jako pánové. Celkově si však myslím, že obtížnost FITu je stejná pro všechny bez rozdílu. Testy obvykle probíhají tak, že ani není možné je hodnotit subjektivně. Dost jich je vyhodnocováno přímo počítačem a některé se píší i anonymně.

Co Ti studium na FIT doposud nejvíc dalo?

Získala jsem plno nových zkušeností a naučila se hodně zajímavých věcí. Našla jsem si nové přátele, kteří mají podobné záliby jako já, a dostala jsem se k hrozně fajn projektům, např. k organizaci FIŤáckého Seznamováku, korespondenčního semináře FIKS, k soutěžnímu programování a výjezdům do zahraničí…

O Seznamováku jsme už něco málo slyšeli, ale můžeš ve zkratce říct pár slov o tom ostatním?

Fiťácký Informatický Korespondenční Seminář (nebo-li FIKS) je určen středoškolákům se zájmem o programování. Připravujeme pro ně několik sérií úloh různých obtížností, které mohou řešit. Nejlepší řešitelé jsou pozváni na týdenní soustředění a také jsou přijati na FIT bez přijímaček.

A pokud jde o mou zálibu v soutěžním programování, díky tomu jsem měla možnost navštívit Rusko, kam jsem jela na programovací kemp, a dvakrát Chorvatsko. Tam jsme soutěžili v tříčlenných týmech. Také jsem vyjela s BESTem na dva letní zahraniční kurzy, vždy cca na dva týdny. První byl do Moldavska (téma IT management – How to lead) a druhý do Rumunska (téma Knights and robots – stavěli jsme roboty, kteří pak uměli např. najít cestu z bludiště).

A co Ti škola naopak vzala?

Studium zabírá docela hodně času…

No, pochopitelně. A co děláš, když Ti zrovna škola nezabírá čas?

I ve volných chvílích někdy programuju, protože se chci zlepšovat. Koneckonců ve škole i pracuju. Jinak hraju na klavír a na kytaru, a jak jsem říkala, sportuju – plavu, lezu po skalách…

Pominu skutečnost, že lezení po skalách je samo o sobě asi dost adrenalinová záležitost, ale pracovat ve škole? To se dozvídám až teď? Co konkrétně tu děláš?

Momentálně cvičím PA2, v ZS PA1 a AAG.

Aha… A teď prosím přeložit do lidštiny.

Cvičím základy programování, se kterým se setkají studenti v prvním ročníku. Také jsem cvičila předmět Automaty a gramatiky. Znalosti z tohoto předmětu se dají využít např. při vyhledávání v textu nebo pokud si chcete napsat vlastní programovací jazyk.

Poslední otázka, máš nějaké doporučení pro středoškolačky, které se aktuálně rozhodují, co by tak mohly v životě dál dělat?

Jděte za tím, co vás baví. Pokud to jsou zrovna počítače, tak vás rádi přivítáme mezi sebou na FITu.

Dobrá rada. Díky moc za rozhovor.

 

SdíletShare on Facebook31Share on Google+0Tweet about this on TwitterEmail this to someone
mm

Jiří Mikeš

Před lety, když jsem promoval na jedné humanitně zaměřené vysoké škole, jsem měl představu, že změním svět. Teď už jsem o něco moudřejší, takže spíš přemýšlím, kde se stala chyba, že se mi to prozatím nepovedlo. Samozřejmě se nevzdávám, a i proto jsem se vrátil zpět na místo činu. Tentokrát jsem však raději neponechal nic náhodě a zamířil na technický FIT, přímo do centra všeho dění, tedy na PR oddělení. Super na téhle práci je, že si můžu říkat a psát, co chci, a ještě mi za to platí. Jinak věřím ve svobodu jednotlivce a potřebu zpochybňovat naprosto vše, zvlášť když vás ostatní ujišťují, že to myslí upřímně. Mám rád satiru a černý humor. A hlavně želatinové medvídky!