FameLab 2022 aneb Bavme se vědou

Co s pátečním večerem? Otázka, na kterou hledám odpověď každý týden. V posledním zářijovém týdnu jsem pro ni však nemusel chodit daleko. Byl jsem totiž pozván Tomášem Nováčkem na národní kolo soutěže v popularizaci vědy FameLab, odkud se výherce může dostat až do Velké Británie na mezinárodní klání, a změřit tak své prezentační schopnosti s absolutními špičkami z každé zapojené země. „Přijďte mě podpořit, o vítězi bude moci hlasovat i publikum!“ Tomuto se říká nabídka, která se neodmítá, a tak jsem se na tuto vědecky nabitou show vydal, abych mohl Tomáše podpořit. Pojďte si přečíst, čeho všeho jsem se tam stal svědkem.

Po páteční škole 30. září spěchám na zastávku tramvaje Náměstí republiky, kde sídlí Kampus Hybernská, jehož součástí je Vzdělávací centrum Didaktikon. Celé publikum vítá úvodním slovem rektorka Univerzity Karlovy a zároveň předsedkyně poroty Milena Králíčková. Dalšími členy poroty jsou rektor VŠCHT Pavel Matějka, odborný pracovník v planetáriu Planetum Jan Spratek, který s sebou přinesl ukázat na pohled velmi obyčejnou černou kostku. Uvnitř se ale skrývala jedna ze dvou postaviček Hurvínka, které obě prošly všemi testy na to, aby se mohly dostat na oběžnou dráhu – ta druhá se na ni skutečně dostala v družici Planetum 1. V pořadí čtvrtým členem poroty byla vítězka FameLab 2016 Eliška Selinger. Protože Eliška zkoumá vliv výživy na naše zdraví, přinesla si jako symbolický předmět jablko. A posledním porotcem byl hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal – ten měl na stole jako svůj symbol roušku. V úvodní řeči o sobě řekl, že se ještě před sedmi lety pokoušel být stand-up komikem u Underground Comedy, poté ale dal raději přednost medicíně.

Porota klade dotazy. (zleva Petr Smejkal, Eliška Selinger, Jan Spratek)

Soutěž probíhala tak, že každý vystupující dostal 3 minuty na to, aby nám představil, čím se ve své vědecké kariéře zabývá. To přece zvládne každý – stačí říct své jméno a pustit nějaké předtočené video. Ne! Pravá výzva byla v tom, že každý prezentující mohl použít jen to, co si sám přinesl na pódium, a zároveň musel být schopný oslovit jak diváky, kteří tématu jeho výzkumu rozumí, tak i diváky, pro které je to španělská vesnice. Poté na 2 minuty dostala slovo porota, která mohla klást otázky. Postupně se nám představilo 11 mladých výzkumníků, z nichž porota vybrala 3 nejlepší. Absolutní vítěz postupuje do mezinárodního kola, kde se spolu s dalšími 6 nejlepšími vystupujícími z každé země utká o post v síni slávy FameLab. Mezinárodní kolo proběhne ve Velké Británii 25. listopadu. Dále publikum na konci vybírá někoho, kdo si podle něj zaslouží zvláštní cenu publika – ha, naše chvíle!

Jak Tomáše napadlo se přihlásit a co všechno musel udělat pro to, aby se dostal až na prkna znamenající slávu?

„Oslovily mě holky z našeho PR oddělení s nabídkou, jestli bych se nechtěl soutěže zúčastnit,“ popisuje Tomáš svou cestu do FameLabu. „Protože mám rád dobrou výzvu, tak jsem do toho šel. První kolo bylo čistě distanční – měli jsme svůj výstup natočit na video a poslat organizátorům. Ti nejlepší se dostali do národního finále.

Těch jedenáct vyvolených se ještě před soutěží sešlo na víkendovém Masterclass workshopu, kde nás Jat Dhillon, britský divadelní režisér, učil, jak mluvit. Nebyla to klasická nudná přednáška o tom, že v prezentaci nemáme mít moc textu. Učili jsme se o síle slov, o důležitosti dramatických pauz, rekvizit, práce s pódiem i s lidmi. I kdybych nešel na národní finále, tohle za to stálo. Byl to nejlepší workshop, na kterém jsem kdy byl, a to už jsem pár podobných akcí o mluvení před lidmi navštívil.

Teď k samotné soutěži…

Postupně jsme si poslechli náhled do jednotlivých výzkumů prezentujících z Univerzity Karlovy, ČVUT, VŠCHT, Univerzity Hradec Králové nebo z Akademie věd České republiky.

Nervozita před vystoupením stoupá

Matouš Veselský (Univerzita Karlova)

Dozvěděli jsme se, že sport se dá zkoumat nejen z pohledu nejlepších výkonů a nejrychlejších časů, ale i z hlediska sociálního působení na lidi. Konkrétní příklady byly uvedeny na olympiádě v roce 1936 v Berlíně, která sloužila spíše jako fašistická propaganda, nebo na novodobých olympiádách, které bývají často sponzorovány značkami, které se sportem nemají moc společného, pouze chtějí být vidět.

Hubert Beck (Univerzita Karlova)

Pro nás ajťáky byl velmi zajímavý výklad o systému souřadnic, který si každý nosíme pořád u sebe a tím je úhel pohledu. Vtipné bylo, že míček padá směrem v nějaké ose – přímo k zemi, zatímco když celý systém „otočíme“ (tj. nakloníme hlavu), míček už v této ose nepadá, ale padá stále přímo k zemi.

Míček po „otočení“ systému už nepadá ve směru záporné osy Z

Terezie Paníková (VŠCHT a ÚOCHB)

Každý by si někdy chtěl dát dortík nebo sníst kýbl zmrzliny. Jak to ale mají lidé s cukrovkou? V dnešní době už sice existují různé pumpy, které řeší spoustu problémů, ale pořád to není stoprocentní. Na VŠCHT probíhá výzkum speciálně upraveného inzulinu, který by měl lidem s cukrovkou dovolit jíst, co si jen zamanou a v jakémkoliv množství.

Eliška Jandová (Univerzita Karlova)

Slyšeli jsme i o testování nových přístupů k léčení rakoviny, kdy se využívá orgánů lidí, kteří přijdou o život kvůli autonehodám, abychom uměli co nejpřesněji určit správný postup léčby rakoviny u lidí s podobnými biologickými predispozicemi.

Lucie Urbanová (Univerzita Karlova)

Pokud máte problémy se spaním, prášky nejsou nutně řešením, existují velmi snadná pravidla, jejichž dlouhodobým dodržováním můžeme spát jako beránci i bez chemie. Stačí si například jen odepřít sklenku vína před spaním a mnohonásobně se nám sníží šance na impotenci nebo stařeckou demenci.

Tomáš Nováček (ČVUT)

Díky virtuální realitě můžeme být z pohodlí své postele přítomni i na veledůležitých konferencích nebo dokonce prezentovat na FameLabu. Zároveň se Tomášův výzkum zabývá tím, aby aktivity ve virtuální realitě byly daleko reálnější než jsou teď. Každý bychom si přece přáli umět otevírat dveře klikou místo mačkání nějakého tlačítka na ovladači.

Tomáš Nováček si před všemi přihlížejícími svlékl sako i košili, naštěstí se ráno zapomněl převléct z pyžama

Jiří Vele (ČVUT)

Prostředí, ve kterém žijeme, vysoce ovlivňuje to, jací jsme, jakou máme náladu, jaké máme pocity. Na tohle je třeba myslet při návrhu budov, protože podle toho, jaké navrhujeme budovy, navrhujeme i charakter lidí, kteří budou v budově trávit čas. Je jen na nás, jestli to bude šedivá kostka, nebo dům ve tvaru houby.

Fereshteh Amirmohammedi (Univerzita Hradec Králové)

Včely jsou velmi důležité. A to nejen proto, že nám dávají med a spoustu dalších produktů. Taková včela může i za množení květin. Květina sebou neumí jen tak hýbat, aby do svého okolí vypustila pyl. Ale taková včelička, ta ji dokáže rozhýbat, to byste se divili.

Anney Roy (Univerzita Karlova)

Víte, co je lepší než drogy? Stačí se jen na chviličku zastavit, zaposlouchat se do okolí, zavřít oči a spořádaně zhluboka dýchat. Může to trvat půl minuty nebo klidně půl hodiny, ale výsledek se určitě vyplatí (a ještě nic nestojí).

Filip Kubeček (AV ČR a Masarykova Univerzita)

„Dneska jdeme s Frantou na pivo“, a nebo s Frantem? Opravdu existují nářečí, ve kterém nalezneme méně preferovanou variantu oslovení. Někdo odkládá věci bokem a někdo zase stranou. Kdo ořezává tužku na strouhátku? Nebo snad strouhá na ořezávátku? Rozhodně ne někdo, kdo používá mikrotužku… Chtěl jsem říct pentylku.

Ořezávání nebo strouhání?

Jakub Martinka (AV ČR a Univerzita Karlova)

Každý bychom si přáli mít počítač lehký jako peříčko, ale zase chceme, aby uměl spočítat stáří vesmíru. To bohužel počítač z peří nezvládne. Zkrátka víme, jaké vlastnosti požadujeme od materiálů, které ale neumíme vyrobit, s tím nám může pomoci kvantová chemie a strojové učení. Zároveň, takový machine learning je jako mimozemšťan, který spadl na zem. Když se člověka zeptá, kolik mu je let, po odpovědi nedokáže říct, jestli je člověk mladý nebo starý. Ale pokud se zeptá sta nebo tisíce lidí, dokáže poté snadno určit, zda-li je dvacetiletý člověk mladý nebo starý.

Závěrem…

To byli všichni vystupující. Zároveň nás celým večerem provázeli 2 úžasní moderátoři. Ze všech vět, které vyšly z jejich úst mi v paměti utkvěla jedna: „Mluvit o svém oblíbeném tématu je jako čůrat si na vlastní nohu. Hřeje to pouze vás, ale nikoho jiného.“

Po krátké pauze na sečtení bodů přišlo vyhlášení výsledků. Cenu publika si odnesla Terezie Paníková a její inzulin. Na 3. místě skončil Hubert Beck se svými osami, druhý skončil Filip Kubeček s nářečím a vítězkou postupující do mezinárodního kola se stala Eliška Jandová, která se věnuje výzkumu rakoviny. Po vyhlášení už nás čekal jen raut a možnost popovídat si s jednotlivými vystupujícími.

Všichni soutěžící pohromadě

Večer jsem si moc užil a už teď se těším na další ročník, který určitě navštívím. Kdo se ke mně přidá? Nebo se zde snad najde někdo, kdo by si chtěl vyzkoušet vystoupit před porotou? Na následujícím odkazu naleznete malou ochutnávku. Kdybyste se chtěli, můžete se podívat dokonce i na celý záznam.

A jaké pocity má po soutěži Tomáš?

„Bylo to super. Rád vystupuju před lidmi a pojal jsem to spíš jako takový stand-up. I když jsem nevyhrál, užil jsem si to a vypadalo to, že si to užili i diváci. Alespoň podle toho, že za mnou potom chodili a výstup chválili. A jak nám říkal Jat, a citoval tak Mayu Angelou: ‚I’ve learned that people will forget what you said, people will forget what you did, but people will never forget how you made them feel.‘“

Autoři:
Vít Kalianko
Tomáš Nováček
Foto:
[1–7] Archiv FameLab 2022

Vít Kalianko

Ahoj, já jsem Kvítek. Věřím, že jsem člověk s nejlepším pozpátku přečteným příjmením, kterého jsi kdy poznal(a). Schválně – jen to zkus. Na FIT jsem nastoupil v roce 2019 a nyní se nacházím v 1. ročníku magisterského studia, které jsem si opepřil výjezdem do USA. Až budu velký, koupím si psa – samojeda – protože je tvrdohlavý, roztomilý a stále veselý – stejně jako já. Mezi mé koníčky patří sborový zpěv, hra na kytaru a organizování různých akcí od skautských táborů až po fakultní Seznamovák. Rád jím - hlavně pizzu. A ananas na ní patří! Kontaktovat mě můžete na vitekali@seznam.cz.