Jsme „Ti s dronem“ aneb Zrod přelomového start-upu na FIT

Chytrý dron, který komunikuje s piloty. Původně myšlenka budoucnosti je díky čtyřem studentům FIT ČVUT v Praze (FIT) již hmatatelnou skutečností. Dron v současné době představuje převratný vynález využívaný filmaři, armádou i laickými nadšenci. Ve vzduchu však představuje hrozbu pro ostatní účastníky leteckého provozu, protože s nimi není schopen komunikovat. Díky našim studentům a jejich nápadu se doposud neviditelné drony stanou plnohodnotnou součástí vzdušného prostoru.

Na počátku byla touha po vítězství
Ing. Lukáš Brchl, Bc. Karel Čech, Bc. Marián Hlaváč a Ing. Adam Podroužek. To jsou jména, která dohromady znamenají start-upovou firmu Dronetag. Společně zhmotnili svůj nápad do podoby malého nezávislého IoT zařízení pro drony, které je dělá chytřejší a schopné komunikovat s piloty v rámci letového provozu.

Teď v listopadu 2019 je tomu přesně rok, co kluci na Space Application Hackathonu od ESA BIC Prague vymysleli Dronetag. V soutěži se jim jako týmu podařilo zvítězit v kategorii Navigace. Svůj nápad kluci následně představili na GSA Open Days 2018.

Vize oživit drony díky tomuto chytrému zařízení nadchnul nejen porotce soutěže. Studenty následně oslovila pořádající společnost ESA Business Incubation Centre Prague (ESA BIC) a nabídla jim spolupráci prostřednictvím jejich inkubátoru. Tam se zaměřují na rozvoj technologicky progresivních start-upů, které ve svých komerčních produktech či službách využívají vesmírné technologie nebo systémy. Kluci a jejich Dronetag tak mají po dobu dvou let k dispozici prostory a předem dané finanční prostředky potřebné na vývoj daného zařízení.

Dronetag má hlavu v oblacích, nohama však stojí pevně na zemi
Firmě Dronetag se podařilo vyřešit zásadní problém spojený s používáním dronů, kterým je jejich neviditelnost. Drony, které se dnes vyrábí, nejsou schopny ostatním účastníkům letového provozu sdílet svou aktuální pozici v reálném čase. Drony se tedy nevidí mezi sebou, ale nevidí je ani letadla nebo záchranářské vrtulníky. „Evropská unie schválila zákon, podle kterého všechny drony ve vzduchu s hmotností nad 250 g budou muset být identifikovatelné. Vyrábíme proto zařízení, které bude možné umístit na každý dron a které zprostředkuje jejich polohu ostatním uživatelům a autoritám,“ vysvětluje Lukáš Brchl pragmatický důvod vývoje zařízení. Data z dronu získají například řídící letového provozu, a budou tak mít přehled o tom, kde se jaký dron aktuálně pohybuje. Díky tomu budou schopni například upozornit záchranářský vrtulník, aby se dronu vyhnul.

Klíčovou komponentou celého systému je webová platforma a mobilní aplikace, ve které uživatelé mohou sledovat provoz okolních dronů a spravovat další zařízení s Dronetagem propojená. Toho lze využít například při doručování zásilek nebo při koordinaci několika dronů s vrtulníkem v rámci záchranářských akcí.

Bez FITu by to nešlo
Krom toho, že vlastní dron, který dává Dronetagu k dispozici, je fakulta také Almou mater všech čtyř zakladatelů firmy. Jejich historie je plná paradoxů. „Při studiu na FIT jsem nesnášel předměty o hardwaru,“ říká Lukáš Brchl, který ve firmě zastává post experta na hardware dronů. Karel Čech, který je ve firmě odborníkem na software a web před nástupem na FIT nikdy neprogramoval. Marián Hlaváč, který na fakultě pracuje v ICT oddělení, se v Dronetagu stará o softwarový vývoj, ačkoliv ho odjakživa bavil hardware. Adam Podroužek však mluví za všechny, když říká: „Díky studiu na FIT máme obecný rozhled, základ od všeho. Kdybychom nešli studovat na vysokou školu, nevěděli bychom, kde při zakládání firmy začít.“

Nabízí se otázka, jak studenti, a dnes již absolventi, zvládali spojit práci se studiem. Dronům se totiž začali věnovat již za raných studijních dob. „Nejnáročnější byly poslední ročníky studia,“ vysvětluje Lukáš. „Ještě jako student jsem začal pracovat ve fakultní laboratoři ImproLab. Samotnými drony se zabývám již pět let, takže bylo prakticky nemožné věnovat se práci i studiu na 100 %,“ dodává Lukáš, který právě dokončil magisterské studium na FIT. Všichni čtyři však mají studium zdárně za sebou a úspěšnou budoucnost své firmy před sebou.

Pavla Bradáčová

Moje první známka na vejšce byla vydřená trojka ze základů informatiky. To je smutný fakt vzhledem k tomu, že už rok pracuju na FIT. Druhá zásadní smutná informace je ta, že v době mých studií na ČZU se ještě udělovala čísla a ne písmena. Takže to bylo asi tak někdy v pravěku. Chtěla jsem vystudovat žurnalistiku, ale místo toho jsem se přes dojení krav dostala až k zahradní architektuře a na tříletý skok na Ministerstvo zemědělství. Mám čtyři děti. Tedy vlastně dvě děti a jednoho manžela. Čtvrtým dítětem jsou pražské Suchdolské listy, kterým šéfuju. A i přes tuhle svou praletitou historii jsem ráda, že jsem ještě pořád FIT :-) Kontaktovat mě můžete na bradapa1@fit.cvut.cz.