Jevgenij Zamjatin – My

Každý z nás pravděpodobně zná antiutopickou knihu 1984, ve které nás George Orwell učil, že 2 + 2 = 4. Na druhé straně světa ale Jevgenij Ivanovič Zamjatin již v té době dávno sklízel slávu za knihu, ve které je celá civilizace postavena na matematice.

Antiutopické romány byly v minulém století kvůli světovým válkám a celkově vyhrocené situaci ve světě oblíbené. Život kontrolovaný a ovládaný nějakým státním orgánem a jeho technologiemi a propagandou tehdy děsil nemálokoho. Dnes, když už se k tomu naše civilizace blíží víc a víc, se o nich mluví méně než by mělo. Už to totiž není taková fikce, a tak se podobných knih buď lidi děsí, nebo už pro ně nejsou tak zajímavé, protože svět kolem nás již od nich není tak rozdílný.

Klasiku žánru antiutopie vždy právoplatně představoval román 1984, kterému celkem obstojně sekundoval Konec civilizace od Aldouse Huxleyho. Dávno před těmito knížkami, dokonce už v roce 1920, však ruský spisovatel Jevgenij Ivanovič Zamjatin vydává román My, není od svých antiutopických kolegů zas tolik rozdílný. Světové mocnosti v něm ale místo historie a zábavního průmyslu při ovládání lidstva sází na něco jiného – na matematiku.

[1] Zamjatin si o jednotlivcích myslí své…
Většina věcí se sice dá matematicky popsat i v reálném světě, ale v této knize to je, jak už to u antiutopických románů bývá, vyhnáno do extrému. Hudba je skládána podle Pytharogovy věty, obrazy jsou kresleny dle přesně daných křivek a všichni obyvatelé Jednotného státu, ve kterém se děj odehrává, nejsou označováni jako lidi, ale pouze jako čísla.

Celá kniha je psaná jako deník čísla D-503, hlavního konstruktéra Integrálu, tedy vesmírné lodi, co má šířit filozofii Jednotného státu na další planety. Ten jednoho dne ale potká I-330, ženské číslo, které ale je jiné než všechny ostatní a které mu převrátí jeho hodnoty úplně naruby – a proto ji D-503 označuje jako √-1, imaginární číslo, se kterým se nedokáže poprat…

Celá kniha je vlastně založena na souboji entropie a energie – svět svázaný pravidly a přesnými hranicemi, ze kterých není možné uniknout, proti světu, který překypuje volností, ale také nestálostí a nejistotou.

Ač je kniha v naší společnosti méně známá, než jiná díla ze stejného žánru, i přesto nabízí zajímavý pohled na možnou formu společnosti, která může stereotypním ajťákům být blízká. Přesto se pořád nemůžu rozhodnout, ve které z antiutopických civilizací bych se nezbláznil hned po prvních pár dnech.

Foto:
hlavička článku: https://cdn-images-1.medium.com
[1] http://www.notable-quotes.com/

Tomáš Nováček

Jsem ve svém živlu, když můžu být vždy a všude, nejlépe na nějaké vedoucí pozici, protože rád zadávám úkoly a hlavně se rád poslouchám. Proto jsem se kromě šéfredaktorování Buď FIT stal také vedoucím fakultního Seznamováku, organizátorem 111. narozenin, či zakladatelem FIT++. Kontaktovat mě můžete na novacto3@fit.cvut.cz.