GDC je největší každoroční setkání profesionálních herních vývojářů, které se zaměřuje na učení, inspirování a sdílení svého know-how. I když se největší část konference odehrává v americkém San Franciscu, v průběhu roku zavítá například do Číny nebo do německého Kolína nad Rýnem. Shanghai je sice daleko, ale k našim západním sousedům jsem se nemohl nepodívat.
Samotná konference je rozdělena na šest sekcí – Bussines, Marketing a Management, Design, Summit nezávislých tvůrců, Produkce, Programování a výtvarná umění, kde každá má svoji sadu přednášek od různých lidí z různých společností, jako je Microsoft, Facebook nebo Remedy Entertainment. I když byly všechny velmi zajímavé (a bohužel se často kryly, takže je člověk nemohl stíhat najednou), chtěl bych vypíchnout pár nejzajímavějších.
How to Get Your Game Covered by YouTubers
Přednáška Mika Rose z Gamasutry byla součástí Indie developers summitu. V ní se dozvídáme, jak je důležité mít podporu na nejslavnější stránce s videi. YouTube se pro dnešní vývojáře stává čím dál tím důležitějším médiem, protože žádný blog ani článek neukáže tolik o vyvíjené hře, než dobře udělané video. Málokdo chce totiž slyšet příběh, co stojí za tvorbou hry – hráče zajímá hlavně to, jestli hra bude stát za to.
Killing the Game Industry
Dále mě z IDS zaujala přednáška Ste Currana, začínající depresivní kombinací hudby a černobílých obrázků, následovanou zajímavou povídkou o nešťastném životu slečny Game Industry, kterou zabil vrah jménem Free-to-play. Ale to není jediný pachatel. Na smrti se také podílela 3D grafika, cellshade, frame rating, motion capture, lineární příběh a mnoho dalších! Postupně však zjišťujeme, že za smrtí herního průmyslu stojí vlastně všichni, od facebooku až po hráče samotné, kteří kupují hry, i když jsou špatné, místo toho, aby bojkotovali pouhé recyklování předchozích dílů… Vždyť hru, kde se skáče, vynalezli už v roce 1980 a od té doby nebyli tvůrci schopni vymyslet nic lepšího! Ale celá povídka končí (ne)překvapivě: nic nezabijí herní průmysl – nic ho totiž nemůže zabít, stejně jako nikdo nemůže zabít literaturu nebo hudbu. Herní průmysl tu bude vždy s námi.
Managing Cross-cultural Teams
Se svou troškou do mlýna přispěli i pánové Benedikt Grindel a Christopher Schmitz z Ubisoftu, kteří si připravili hezkou prezentaci o něčem, co kromě tvorby her zvládají nejvíc. Ubi má své týmy v mnoha koutech světa a jejich týmy složené z různých národností a kultur, a přesto dokážou pracovat na jedničku. Jejich dobré a často velmi vtipné poznatky mi (a rozhodně mnoha ostatním) pomohli uvědomit si, že nejen řeč je překážkou při spolupráci v multikulturním týmu. Například pokud vás v Číně někdo z práce pozve do hospody, neříkejte ne. 97 % pracovních pohovorů se koná nad sklenicí nějakého drinku, což se například příčí Němcům, kteří nemíchají alkohol s prací. Dalším příkladem je, že pokud Němci při něčí prezentaci nic neříkají, tak se vším souhlasí. Pokud Francouzi při něčí prezentaci nic neříkají, tak se jim nelíbí. Jak se říká, každý pes jiná ves.
How Goat Simulator Really Did Become Our Next Game
Nejzajímavější přednáškou ale bezpochyby byla ta, kterou vedl Armin Ibrisagic z Coffee Stain Studios. Tvůrci stojící za šíleným Simulátorem kozy nám ukazují, že díra na trhu s hrami existuje a že hráči jsou schopni zaplatit za cokoliv, když se u toho dobře baví. Goat Simulator, který byl nejdřív vtipem jednoho z tvůrců, se po obrovském přívalu pozitivních zpráv od hráčské veřejnosti stal opravdovou hrou, které se prodalo skoro milion kopií. Tím ale kozí příběh nekončí a tvůrci jdou o jeden absurdní krok dál. Žirafa přece není nic jiného než koza s dlouhým krkem. A hroch není nic jiného než koza s tlustou kůži. A tak se peníze díky novému obsahu jen pohrnou. Ale proč ne. Alespoň jsou originální!
