Naši fakultu navštívil ve dnech 4. a 5. listopadu velice vzácný host, a to Dr. Robert W. Wilson, držitel Nobelovy ceny za fyziku, za objev reliktního záření. Pokud jste neměli to štěstí se účastnit ani jedné ze dvou přednášek, tak je tato krátká reportáž právě pro vás!
Také vás od dětství fascinoval vesmír, astronomie, astrofyzika a vše kolem? Mne ano, a tak v okamžiku, kdy jsem se o této přednášce Dr. Wilsona dozvěděl, jsem byl rozhodnut, že ji musím navštívit. Není nejspíše nutno říkat, že když jsem dorazil, přednášková síň praskala ve švech, což byl pohled, který se v polovině semestru člověku příliš často nenaskytne. Usadil jsem se tedy na jedno z mála volných míst na schodech a nedočkavě očekával začátek.
Samotné přednášce předcházel ještě krátký úvod od prorektora ČVUT pro vědu a výzkum docenta Petráčka a zástupce firmy Honeywell, která návštěvu Dr. Wilsona v rámci svého programu Honeywell Initiative for Science and Engineering společně s ČVUT zorganizovala.
Dr. Wilson pojal přednášku více jako vyprávění o cestě, která k jeho objevu vedla, počínaje jeho postgraduálním studiem na California Institute of Technology. Právě téma jeho dizertace ho zavedlo v roce 1963 k práci v Bellových laboratořích, kde spolu s kolegou Arnem Penziasem chtěli provést sérii měření, která by opravila závěry jejich dizertačních prací. Bellovy laboratoře vlastnily v té době nejpokročilejší anténu určenou pro tato měření, a tak byli oba přesvědčeni, že získají potřebné výsledky.
Po měsících usilovné práce se však stále nemohli hnout z místa a získávali z měření neodpovídající výsledky. Domnívali se tedy, že důvodem musí být neznámý zdroj rušení či mechanická závada na anténě. Postupně vyloučili veškeré možnosti včetně kuriozit, například že je rušení způsobeno holubím trusem na anténě. Jakmile bylo rušení mimo hru, začali se oba zaobírat možností, že se může jednat o dosud neznámý zdroj záření.
Rozhodli se tedy poradit se s profesorem Burkem z MIT, který je odkázal na výzkumnou skupinu na Princetonské univerzitě. Právě tato spolupráce pak vedla k objevu reliktního záření, jež se stalo jedním ze základních poznatků na kterých staví Teorie velkého 25třesku a díky kterému získali jak Robert Wilson, tak Arno Penzias Nobelovu cenu za fyziku. V závěru přednášky Dr. Wilson ještě shrnul současné poznatky v oblasti teorie gravitace a velkého třesku a následně zodpověděl několik otázek publika.
Pro mě osobně šlo o obrovský zážitek, koneckonců držitele Nobelovy ceny nepotkáte každý den a tato přednáška mi pomohla ukázat také tu „lidskou část“ za velkými objevy. Ukázala, že občas můžete dojít k velkému poznání tehdy, když to nejméně čekáte a také, že něco podstatného se nejdříve může zdát takovou drobností jako je holubí trus na anténě.
Foto: odkaz na fotografii
