„Nepatří lenošivé týdny
cest bůhvíodkud bůhvíkam
k mým nejkrásnějším vzpomínkám?“
(A. S. Puškin: Evžen Oněgin)
Prolog
V následujícím odstavci rozhodně nemám v úmyslu filosofovat o Prologu ani jiných deklarativních programovacích jazycích, zato bych rád tebe, čtenáři, pozval ke sledování série článků popisujících cestování a život v zemi za zeměmi z pohledu začátečníka vyskytnuvšího se na území indického subkontinentu.
Po červnových magisterských státnicích jsem si naplánoval dvě cesty. První, třítýdenní, na Kavkaz, druhou o trochu delší, též do Asie, ale ještě o pár stovek kilometrů vzdálenější.
Výchozím bodem bylo Nové Dillí, odtud dál do růžového města Jaipur, přes svaté pouštní město Pushkar do „Indických Benátek“ (sic!) Udaipuru. Zajeli jsme i do Agry k Taj Mahalu, též do starodávného Khajuraha proslaveného chrámovými výjevy z Kámasútry a navštívili jsme i Varanasi, město poslední cesty, a také Bodgayu – místo Buddhova osvícení. Odtud dále přes ohyzdnou Patnu a New Jalpaiguri až do mraků k osmitisícovkám – vstříc Darjeelingu. Cesta tam a zase zpátky do Dillí.
Během putování jsme se nechali parkrát okrást, vyzkoušeli nespočet jídel, pořídili desítky fotek, půjčili si motorku a vydali se s ní za městečko do pouště, poznali spoustu dost otravných lidí, spoustu otravných lidí i pár skvělých a normálních lidí (převážně indické couchsurfery a spolucestující ve vlacích), smočili se po kolena v posvátné Ganze a v Darjeelingu vlezli úplnou náhodou do zrovna rekonstruovaného buddhistického chrámu.
Na cestě mě doprovázela FIŤačka Babu Červenková. Díky jejím skvělým deníkovým záznamům se mi podařilo na většinu věcí nezapomenout a po návratu vygenerovat docela obsáhlý cestopis.
Celý by byl ve své současné podobě pro časopis těžko stravitelný, a zredukovat měsíční zážitky na dvě stránky á pětkového formátu se mi pro změnu nezamlouvalo. Rozhodl jsem se proto zápisky rozsekat a každý týden zveřejnit na webu jednu část vyprávění doplněnou o fotky a případné tipy. Přípravy před cestou, informace o tom, jak si zařídit vízum nebo jakou látku je třeba nechat si vpravit pod kůži, se mohou též objevit, ale ruku do ohně bych za sebe nedal.
Více už v pravidelných dávkách na http://indie.janbouchner.cz
