Sortivo

Tématem rozhovoru má být podnikání. Pověz mi tedy, prosím, co tě vedlo k založení vlastní firmy.

Sortivo není moje úplně první firma. Do roku 2012 jsme s kamarádem provozovali porovnávač cen Hledejceny.cz. Ten jsme pak prodali Mladé frontě. Za těch sedm let, co jsme Hledejceny dělali, člověk nasbírá hodně nápadů a kontaktů. Přišlo mi škoda to zahodit a sednout si na teplou židli v nějakém korporátu. Rozjíždění firmy je vždycky trochu adrenalin. 🙂

Proč zrovna název Sortivo? Má to nějaký hlubší význam?

Chtěli jsme něco, co je volné na .com doméně. Zpracováváme data. Ten název má evokovat „sorting data“, případně taky „sort out“ – řešíme lidem jejich problémy s IT. Vymyslela to moje manželka. Původně to byl vtip (přidala tam moje jméno, čehož jsem si nevšiml 🙂 ). Byla dost překvapená, když jsem název poslal na obchodní rejstřík.

Představíš čtenářům, čím se Sortivo zabývá? Na jakou oblast se specializujete?

Jsme vývojářská firma, děláme webové projekty. Zaměřujeme se na náročnější problémy, kde je potřeba dobře škálovat (pro hodně uživatelů, hodně dat nebo obojí). Neděláme moc takové ty designové prezentace, spíše se zaměřujeme na webové aplikace, sběr a dolování dat z webu a pokročilé vyhledávání.

Založení podnikání provázejí téměř vždy nějaké nepříjemnosti. Zkus si, prosím, vzpomenout na to, co bylo v počátcích nejtěžší.

Když má člověk vlastní firmu, musí se smířit s tím, že hodně času zabírají banální problémy jako různé papírování. To se ale dá určitě překonat. Firmu jsme zakládali loni na jaře, takže to beru tak, že jsme pořád ještě celkem v počátcích. To nejtěžší nás možná ještě čeká…

Jak ti k tomu všemu, kde jsi teď, pomohlo studium na vysoké škole?

Hodně. Vysoká škola tě učí určitému stylu uvažování. Člověk nemůže čekat, že se tam naučí nějaké extra praktické věci, ale určitě se tam naučí analyticky přemýšlet. A to je mnohem důležitější než zevrubná znalost konkrétního frameworku, který bude za pět let totálně zastaralý.

Když nabírám nové lidi, snažím se brát vždycky spíš vysokoškoláky (i když třeba ještě studenty). Znám hodně lidí, kteří jsou i bez vysoké školy skvělí v tom, co dělají. Ale když máte úplně neznámé dva lidi, řekl bych, že s vysokoškolákem máte menší pravděpodobnost, že se spálíte.

A jak ti k tomu pomohlo konkrétně studium na FIT?

Já jsem studoval magisterské studium ještě na FELu. Na FIT jsem přešel až na PhD. PhD je kapitola sama pro sebe. Čím dál víc vnímám, že pokud chceš mít opravdovou konkurenční výhodu oproti ostatním, je PhD celkem dobrá volba. Ale u nás asi hluboce nedoceněná. Doktorandství je často vnímané jako způsob, jak se na další čtyři roky zazdít někde ve škole a bádat nad problémy, kterým nikdo nerozumí a které jsou úplně odtržené od reality.

Když to ale člověk vezme za správný konec, dává mu škola čtyři roky prostoru zabývat se tím, co ho baví. Nedostáváš moc peněz jako stipendium, ale je tu možnost získání grantů, můžeš navazovat spolupráce se špičkovými vědeckými centry po celém světě, jezdit na konference, absolvovat různé zahraniční stáže, dělat si kontakty. To všechno tě posouvá někam úplně jinam. Ve finále můžeš konkurovat Oraclu, protože se ti podařilo za čtyři roky navrhnout slušnou in-memory databázi, a ne konkurovat webovému studiu z Horní Dolní s tím, že máš fialové tlačítko místo růžového.

Já jsem tohle trochu podcenil, proto o tom mluvím. 🙂

Když jsi zakládal firmu, studoval jsi na FIT poslední ročník doktorského studia a čekaly tě státnice. Dalo se to skloubit s vlastním studiem, učením studentů a výzkumem?

Skloubit se to dá. Hledejceny jsem dělal od začátku druháku bakaláře. Není asi špatné pracovat při škole, člověk získá trochu praktičtější pohled. Na druhou stranu pak děláš školu polovičatě. Třeba u PhD je to hodně znát. Tam máš celkem velkou volnost, a když pracuješ, bere ti to fokus na výzkum.

Působí ve firmě ještě nějací studenti z naší fakulty?

Skoro výhradně. FIT je dobrý zdroj chytrých a pracovitých lidí. Kromě toho máme kanceláře v inkubátoru ČVUT, takže je to výhodné i pro studenty. Nemusí nikam daleko dojíždět.

Zmínil jsi, co bylo v začátcích nejtěžší. A co naopak? Kdy se dostavil pocit prvního malého vítězství?

Malá vítězství se dostavují průběžně. Když se objeví nějaký klient, který je ochotný zaplatit za tvůj produkt, když se ti podaří dojednat nějaký zajímavý kontrakt… To je fajn pocit.

Dosáhlo Sortivo nějakého úspěchu, na který jsi opravdu hrdý?

Když jsme firmu zakládali, udělali jsme si business plán. Po pár měsících začalo být jasné, že je dost nereálný. Nakonec se ale ke konci roku situace obrátila a podařilo se nám s odřenýma ušima v prosinci těch cílů dosáhnout. Na konci roku jsme měli vyrovnaný rozpočet s tím, že investujeme do interních projektů, které zatím nevydělávají.

Taky se nám celkem slibně vyvíjí projekt na monitoring veřejných rejstříků, který děláme společně s KCT Data. Už ho používají firmy jako RWE nebo České radiokomunikace.

Jakou máš vizi do budoucna? Jakým směrem by se firma měla dále ubírat?

Mám vizi Sortiva jako takové továrny na firmy nebo zajímavé projekty. Cílem je upéct v Sortivu nějaký projekt – ten u nás dostane někdo na starost –, a když se ukáže jako životaschopný, vydělíme ho do zvláštní firmy, kde bude mít šéf toho projektu podíl, a najdeme pro něj investora, aby se mohl rozlétnout do nebeských výšin. My tomu dáváme základní zázemí, know-how a nějaké peníze na rozjezd.

Paralelně s tím jde záměr vybudovat skupinu specializovaných lidí (vývojářů), které nabízíme k dispozici i dalším firmám. Je to takový Elastic Development. Potřebuješ zrovna specialistu na databáze pro svůj aktuální projekt? OK, pošleme ti ho. V tuhle chvíli jsme hodně silní ve fulltextovém vyhledávání, optimalizaci databází (Postgres, MySQL) a v některých NoSQL databázích (třeba Mongo). Koketujeme s Hadoopem a pokročilejším zpracováním textů.

Poslední dobu se nám rozjíždí takový směr vytahování lidí z bryndy. Často webové projekty vzniknou tak, že zakladatel neprogramátor najde nějaké levné programátory na začátek. Pak ale projekt přeroste schopnosti těch programátorů a je třeba to řešit. S tím aktuálně taky pomáháme.

Díky za rozhovor, snad se vám všechny vize a přání vyplní! Nedá mi to a ještě na závěr se zeptám: Padne tam letos to Ph.D.?

Pořád doufám, ale času je čím dál méně. V listopadu se nám narodila holčička, takže s časem na bádání to jde z kopce. Vždycky jsem se divil těm lidem, kterým zbývá už „jen“ dopsat dizertaci a kteří pořád nejsou schopní to dodělat. Teď jsem na tom stejně. 🙂 Díky.