Start-upy a právo aneb jak o své nápady nepřijít

Během přednášek se často setkávám s otázkou, proč vůbec při zakládání start-upů řešit nějaké právní otázky. Odpověď je jednoduchá – jednak po nás právní předpisy vyžadují, aby podnikání mělo určitou formu, a jednak proto, že bychom si měli svoje nápady ochránit.

Příležitostné přivýdělky

Právní předpisy samozřejmě pamatují i na příležitostné přivýdělky. Pro jednorázové činnosti, například brigádu, nebo jednorázové poradenství v oblasti IT není zapotřebí si obstarávat zvláštní oprávnění. Pokud takový příjem nepřesáhne 30 tis. Kč ročně, je navíc osvobozen od daně z příjmu.Pokud ale podnikání bude soustavné za účelem dosažení zisku, bude zapotřebí mu dát určitou formu. Nejčastějšími formami v oblasti start-upů je podnikání na základě živnostenského oprávnění, nebo založení společnosti s ručením omezeným (s.r.o.).

Živnost

Živnostenské oprávnění v oblasti poradenství v oblasti informačních technologií, či provozování nejrůznějších obsahových aplikací na internetu bude většinou spadat pod živnost volnou. Pro její získání postačí svéprávnost (plnoletost a způsobilost k právnímu jednání) a bezúhonnost. Postačí se dostavit na kterýkoliv živnostenský úřad, nebo Czech POINT a uhradit správní poplatek 1 tis. Kč. Pokud se provozovna podnikatele liší od jeho trvalého bydliště, musí se navíc prokázat právní důvod užívání prostor provozovny (například potvrzením vlastníka nemovitosti). V některých případech, například při provozování sítí elektronických komunikací, je zapotřebí speciální povolení či oznámení pro takovou činnost, ve zmíněném případě je příslušným orgánem Český telekomunikační úřad.

V případě živnostenského oprávnění ručí podnikatel za podnikatelskou činnost celým svým majetkem, to je jeden ze základních rozdílů, oproti s.r.o., kde podnikatel ručí pouze do výše svého nesplaceného vkladu. 

Pokud se na start-upu, který není provozován jako s.r.o., podílí více osob a jeho předmětem je společné vytváření autorských děl (typicky software), lze doporučit, aby si tyto osoby uzavřely dohodu spoluautorů o výkonu majetkových práv autorských. V takové dohodě by si měli upravit zejména podíl na zisku z díla a nakládání s dílem v budoucnu.

Při prodeji start-upu, který je provozován v rámci živnosti, bude podnikatel nejčastěji postupovat cestou prodeje obchodního závodu. Tím se rozumí v zásadě vše, co podnikateli slouží k provozu jeho činnosti, tedy hmotný majetek (např. počítače, automobil) i nehmotný majetek (ochranné známky, know-how). Tato smlouva je oproti prodeji podílu v s.r.o. komplikovanější v tom, že někdy je zapotřebí nezapomenout vydělit majetek podnikatele, který není předmětem prodeje.

Nejčastější cesta – s.r.o.

Nejčastější cestou, kterou se zakladatelé start-upů vydávají, je podnikání prostřednictvím s.r.o. To buď podnikatelé zvládnou založit sami, nebo mohou využít placených služeb na založení s.r.o., nebo koupi již založené s.r.o.

Pro založení je zapotřebí zakladatelská listina či společenská smlouva sepsaná notářem, adresa v ČR se souhlasem vlastníka nemovitosti s umístěním sídla a výpis z Katastru nemovitostí ohledně takové nemovitosti, živnostenské oprávnění, prohlášení jednatele a jeho výpis z rejstříku trestů, bankovní účet a potvrzení správce vkladu (vydá většinou banka jako správce vkladu) a zápis do Obchodního rejstříku. Po sečtení všech poplatků podnikatel za s.r.o. zaplatí okolo 13 tis. Kč. Placená služba na založení s.r.o., či koupě již založeného s.r.o. se pohybují nejčastěji mezi 20 – 30 tis. Kč.

Výhodou s.r.o. je omezené ručení jeho majitelů, tzv. společníků, které se omezuje na jejich ručení do výše jejich nesplaceného vkladu. Nově minimální výše vkladu společníka činí pouze 1 Kč. Vklad může být též nepeněžitý, například ochranná známka, nebo doména.

Při založení s.r.o. ve více lidech je rovněž jednoduché pohlídat si vzájemná práva. Základním dokumentem přitom bude společenská smlouva připravovaná notářem. V té si společníci určí, kolik má kdo hlasů při rozhodování o základním fungování společnosti, či za jakých podmínek budou převáděny jejich podíly. Tuto lze samozřejmě kombinovat též s výše zmíněnou dohodou o výkonu majetkových práv autorských.

Investor – tichý společník

Někdy osoba, která se podílí na rozjezdu start-upu například finančně, nemá zájem zapojit se do majetkové účasti. Ta má pak s podnikatelem možnost uzavřít tzv. tichou společnost. Taková

společnost se neregistruje v žádném rejstříku a vzniká pouze na základě smlouvy mezi stranami. Vyznačuje se finančním (nebo jiným, např. hmotným) vkladem investora a jeho podílem na zisku či ztrátě podnikatele ve výši, kterou si strany ujednají. Tichý společník má přitom právo nahlížet do obchodních a účetních záznamů podnikatele. Tichý společník není nijak zavázán z jednání podnikatele (vyjma případu, kdy je jeho jméno obsaženo v názvu podnikatele, nebo když výslovně prohlásí, že s podnikatelem podniká společně) a výše jeho možné ztráty je omezena výší jeho investice (vyjma investice nemovitostí, jelikož k té nabývá podnikatel pouze užívací právo).

Dohoda o mlčenlivosti – NDA (non-disclosure agreement)

Pokud začínající podnikatelé sdělují své know-how třetím osobám, neměli by přitom zapomínat na podpis dohody o mlčenlivosti. Taková dohoda by měla obsahovat zejména pokutu pro případ jejího porušení. Výše pokuty by pak měla být dostatečně motivační pro druhou stranu důvěrné informace nevyzradit.

Ani taková dohoda však podnikatele nemusí jednoznačně ochránit. V případě sporu to bude na něm prokázat, že k úniku informací došlo od druhé strany dohody, což je často obtížné. Základním pravidlem by tedy mělo být dostatečně si rozmyslet, zda-li je opravdu nutné některé informace druhým stranám sdělovat.

Autor: Zdeněk Kučera, garant výuky právních předmětů na FIT ČVUT

SdíletShare on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on TwitterEmail this to someone