Z gymplu v Příbrami přes FIT na Georgijský technický institut!

Štíhlého blonďáka byste si v davu ostatních vrstevníků nevšímali o mnoho více než ostatních. Prostě je sympatický a usměvavý. Jmenuje se Tomáš Brůna, je mu 24 let a pochází z Příbrami. Kromě toho, že má titul bakaláře na Fakultě informačních technologií ČVUT a krátkou známost s FEL, se ničím na první pohled neodlišuje. Ovšem až do té doby, kdy se zmíní, že za pár dní odlétá do Ameriky studovat bioinformatiku na jedné z nejprestižnějších světových univerzit…

[1]
Americká  Georgia Institute of Technology je ve světové TOP 20 nejlépe hodnocených světových univerzit. Spolu s MIT, University of Oxford, ETH Zurich a Caltechem patří mezi 5 nejprestižnějších škol pro studium informatiky(Ve výčtu jejich absolventů, převážně vědců a sportovců, nechybí třeba Jimmy Carter, bývalý prezident USA. 🙂

Jako pravděpodobně většinu vysokoškoláků i Tomáše lákala snová představa o studiu na předních světových univerzitách. Její „zhmotnění“ se začalo naplňovat již během prvního ročního výměnného studia na Milwaukee School of Engineering (MSOE) v americkém Wisconsinu, kam se dostal v rámci bilaterální dohody. A jak Tomáš potvrzuje letitou pravdu „Jak jednou zkusíte, podruhé nechcete jinak.“, tak se rozhodl ucházet o stipendium nadace Naumann-Etienne Foundation (NEF). Tato německá nadace vybere každý rok jednoho evropského studenta a poskytne mu stipendium, které hradí kompletní magisterský program na Georgia Tech. Na straně jedné jde o jedinečnou příležitost pro české studenty, a hned na té druhé o úkol obstát v přetěžké konkurenci dalších Evropanů…

Tomáši, jak dlouhá a spletitá je cesta, která tě dovedla až k vysněnému studiu za Atlantikem?

Výběrové řízení na stipendium probíhá ve třech kolech. První metou je dostat se mezi tři studenty ČVUT, kteří postupují k pohovoru se zástupkyní nadace. Úkolem je sepsat motivační dopis, doložit požadovanou úroveň angličtiny, CV, předložit tři doporučující dopisy a absolvovat krátký pohovor na rektorátu.

Písemná doporučení, jak se ukázalo, hrála důležitou roli i pro další průběh přijímacího procesu. Kterými jsi disponoval ty?

Jedno jsem získal od proděkana FIT, Pavla Kordíka, další od svého bývalého profesora ze studia na MSOE, třetí od manažerky Senty Čermákové, se kterou jsem spolupracoval v rámci mentoringového programu na ČVUT.

Pak tedy následoval pohovor se zástupkyní nadace?

Přesně tak. A začalo jít do tuhého, protože máte zhruba dvacet minut na to ji přesvědčit, proč by měla vybrat právě vás. S přípravou mi moc pomohl Vojta Mikšů, úspěšný uchazeč z minulých let, od něhož jsem zhruba věděl, na jaké otázky se připravit.

Kromě očekávaných otázek na moji studijní a výzkumnou činnost došlo třeba i na konkrétní otázku – jaký program bych připravil pro cizince, který má jen jeden den na poznání České republiky. V závěru jsem dostal prostor pro vlastní dotazy, naštěstí i s tím jsem počítal, takže jsme měli zajímavou diskuzi o historii nadace.

Jaké v tobě po pohovoru přetrvávaly pocity?

Celkový pocit byl dobrý, začal jsem doufat, že to vyjde.  Ale to čekání na výsledek! Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem 2. prosince 2016 otevřel e-mail z Nadace, který začínal slovy „We are pleased to inform you that you have been chosen for scholarship…“.

Takže cesta za oceán byla otevřená…

[2]
Jen z půlky. Ještě bylo třeba absolvovat samotné přijímací zkoušky na Georgia Tech. Rychlé vystřízlivění! Vědomí, že neúspěch u přijímaček znamená propadnutí celého stipendia, mě děsilo. K přijímačkám bylo opět třeba doložit doporučující a motivační dopisy, nicméně hlavní součástí je zkouška GRE, standardizovaný test pro uchazeče o magisterské studium. Zkoušku jsem skládal v Praze, kde má GRE jedno ze světových testovacích center. Na přípravu jsem měl zhruba měsíc a ten jsem strávil intenzivní přípravou. Test měl elektronickou formu, díky čemuž jsem ihned po absolvování čtyři hodiny trvající zkoušky věděl, že jsem požadované limity splnil.

 

A nastalo další čekání na výsledky přijímacího řízení…

Přesně tak. Snažil jsem se celý Georgia Tech na chvíli vypustit z hlavy a věnovat se běžnému magisterskému studiu na ČVUT. V půli března jsem otevřel e-mail, ve kterém stálo, že za pět hodin se na stránkách univerzity objeví výsledky. Asi nemusím říkat, že šlo o nejdelších pět hodin mého života… Pocit spojený s otevřením rozhodnutí, zvláště když jsem spatřil tlačítko Accept Offer of Admission, se dá popsat jen stěží. Mé snažení přineslo úspěch, mohl jsem se začít připravovat na cestu do Atlanty.

Tomáši, moc Ti blahopřejeme a přejeme úspěšné zvládnutí rok a půl trvajícího studia bioinformatiky v Americe!

Děkuji, vynasnažím se (doplňuje Tomáš spokojeným úsměvem). Prosím, hlavně nezapomeňte zmínit, že moc děkuji své mentorce Sentě Čermákové, která byla se mnou od začátku do konce zdlouhavého přijímacího řízení. Jsem si jistý, že bez její pomoci bych stipendium neobdržel. Díky.

Zdá se vám, že splnění všech podmínek pro přijetí na vaši vysněnou univerzitu v zahraničí je nemožné? Podle Tomáše Brůny se to dá zvládnout. Jen je třeba se chopit příležitosti a mít samozřejmě trochu toho štěstíčka… Za dobu působení NEF (zhruba 15 let) je Tomáš 4. studentem ČVUT, který stipendium na Georgia Tech obdržel. Je tedy zřejmé, že ČVUT své studenty na tuto příležitost velmi dobře připravuje. Co říkáte, nebyla by škoda úspěšnou sérii nerozšířit?


Poznámka pod čarou:

Když jsme s Tomášem ke konci července tento rozhovor dělali, měl hlavu plnou očekávaných změn. Letenka, ubytování, navštívit a rozloučit se se svými nejbližšími. Vždyť odlétal už 12. srpna. Co ale slíbil okamžitě, že jakmile na univerzitu dorazí, pošle fotografii. Tu si můžete prohlédnout v hlavičce článku. 🙂

 

Foto:
hlavička článku: Tomáš Brůna
[1] gatech.edu
[2] Tomáš Brůna

 

SdíletShare on Facebook74Share on Google+0Tweet about this on TwitterEmail this to someone
mm

Marcela Uhlíková

Jsem (zatím) pozitivní člověk. Mám ráda Moravu, jahody se šlehačkou, moře a hory. Jezdectví, atletika, golf a badminton jsou mé životní sporty. Obdivuji Jardu Jágra a doma bych chtěla mít Jacka Nicholsona :). Domnívala jsem se, že ajťák je synonymem ke slovu marťan – to se teď pokouším svou prací v PR vyvrátit. Vadí mi hloupost, násilí a arogance. Řídí mě motto: „Pokora nepokoří.“ Kontaktovat mě můžete na marcela.uhlikova@fit.cvut.cz.