10 lží, které vám nakecali o startupech

Poté, co jsem se konečně rozhodl začít podnikat (po zhruba deseti předchozích případech, kdy jsem se na to vykašlal), mi byla důrazně vyvrácena celá řada mýtů, která o startupech koluje. Takže jsem se rozhodl sepsat deset těch nejnaivnějších a nejmylnějších.

Mýtus první: “Stačí mít dobrý nápad – ostatní jsou jenom detaily.”

Tohle bývá asi jedno z nejčastějších přesvědčení o tom, co je to startup. Přijdete s nápadem a všechno ostatní se nějak vyřeší. Jakožto vizionáře vás přece nemusí zajímat takové sprosťárny jako návratnost investice, cashflow nebo marketing.

Nechci vás zklamat, ale je to přesně naopak – startup je sice takový hezký moderní pojem, ale nezapomínejte, že každý startup je především firma, a to z vás dělá podnikatele. Podnikatel není člověk, který namaluje hezký obrázek a pověsí si ho v obýváku na stěnu. Podnikatel je ten, kdo ho prodá za tolik, že mu i po tom, co si koupí nové barvy a plátno, ještě něco zbyde. A ano, v téhle větě je nejdůležitější slovo prodá. Takže nápad nestačí, chce to spoustu dřiny a schopnost dívat se na věci i jinak než technik.

Mýtus druhý: “Za tohle ti investoři utrhají ruce!”

S vidinou vašeho geniálního nápadu přichází představa investorů, kteří se po vás vrhají s tlustými štosy bankovek a přetahují se o desetiprocentní podíl ve vaší firmě, která je v obchodním rejstříku dva dny. Stačí, když přijdete a podělíte se s nimi o váš nápad a miliony jsou vaše.

Tak na tuhle představu hodně rychle zapomeňte, obzvlášť pokud se řídíte předchozí větou. Protože přesně ty “sprostý slova” bude to první, co po vás bude investor chtít. A na to, že si je vycucáte z prstu, můžete rovnou zapomenout. Počítejte s tím, že nad pilováním business plánu, marketingové strategie, plánování cash flow a pilování prezentace pro investory strávíte hodiny a hodiny času a i tak budete muset oslovit celou řadu investorů, abyste měli vůbec šanci první investici získat.

Mýtus třetí: “Nebudeme dělat zakázky, za tři měsíce vyvineme produkt, který přinese zisky.”

Když vidíte, jak spousta startupů kolem musí čas rozdělovat mezi práci na zakázkách a na produktu, určitě si říkáte: “My takoví nebudeme. Vyvineme rychle produkt a peníze získáme z prodeje”. Hezká představa. A je pravda, že oproti těm ostatním se může stát i skutečností (pokud v tom už umíte chodit nebo máte velké štěstí).

Obvykle ale zhruba po těch třech měsících, kdy žijete o čínských polívkách na kolejním pokoji z peněz, které dostanete každý měsíc za to, že jste nezapomněli na okurku, nastane okamžik, kdy situaci přehodnotíte. Právě v tu chvíli, kdy začnete být přesvědčeni, že startup je klamavý pojem a správný název by měl být starveout, se rozhodnete vzít první zakázku. Není to zlo, musíte přežít, když neseženete investici, ale stanovte si jasné hranice, pokud chcete, aby váš produkt někdy spatřil světlo světa.

Mýtus čtvrtý: “Dneska startup založíš hned a vlastně zadarmo, vždyť je s. r. o. za korunu.”

I tahle pověra je hodně populární. Určitě jste nedočkavě čekali, až bude uveden v platnost nový občanský zákoník, který vám umožní s. r. o. založit s počátečním kapitálem 1 Kč. Zní to skvěle. To je vlastně bez rizika, založené to bude hned a když to nevyjde, korunu oželím.

Ale, jako obvykle, je v tom háček. Všechno papírování kolem založení vás přijde nejméně na patnáct tisíc (pokud si všechno oběháte sami). A pokud nekoupíte ready-made společnost, tak si alespoň dva týdny počkáte kvůli administrativě kolem. Nemluvě o problémovém účetnictví korunové společnosti a vnímání ze strany potenciálních klientů. Vy byste věřili někomu, kdo byl ochotný postoupit riziko v ceně 1 Kč?

Mýtus pátý: “Nejlepší bude, když do toho půjdeme pade na pade.”

Pokud nejste sami a máte parťáka, který je v projektu s vámi asi přišla řeč na “porcování medvěda”, jako dobří kamarádi jste si určitě řekli, tak ať je to fér, půjdeme do toho “pade na pade”.

Pokud jste si to zatím jenom řekli a nic nezaložili, máte štěstí. Rozdělení podílů na dvě poloviny je něco, čím většinou odlákáte těch pár investorů, kteří ještě s hrůzou neutekli při pohledu na váš business plán. Ani jeden z vás totiž nemůže rozhodovat a provozuschopnost firmy je závislá na tom, že se vždycky nějak dohodnete, a to – ať jste sebelepší kamarádi – není nikdy dobrý nápad.

Mýtus šestý: “Pokud chceš být úspěšný v podnikání, měl by ses vykašlat na školu.”

Pouštíte si jako adepti na nový startup roku projev Steva Jobse na Standfordské univerzitě jako večerníček a Social network je váš oblíbený film? Pak jste si určitě aspoň jednou řekli, že je vlastně studium to jediné, co vám brání v úspěchu. Všechny ty úkoly, zkoušky, přednášky…

Je důležité si ale uvědomit, že tohle není Amerika, kde platíte statisícové poplatky za semestr. Univerzita má minimálně dva obrovské přínosy, kvůli kterým je hloupost se na studium vykašlat. Tím prvním jsou kontakty, protože málokde seženete lepší budoucí kolegy než při studiu na univerzitě. Druhou jsou pak zkušenosti, které můžete získat od předních odborníků v oboru, za které byste jinak platili obrovské částky.

Mýtus sedmý: “Mám super nápad, ale nemůžu o něm nic říct, protože by mi ho někdo ukradl.”

Co je nejdůležitější, když už máte ten opravdu pravý nejlepší a nejoriginálnější nápad za milion dolarů? Přeci nikomu o tom neříct, dokud ho nemáte dokončený! Tak asi taková u nás panuje představa. Kdybyste se přeci o něj podělili, tak vám ho první fikaný studentík přebere a realizuje ho dřív než vy a miliony jsou v tahu!

Je krásné mít produkt, který vám, vaší rodině a nejbližším přátelům (kdokoliv jiný je přeci potenciální zloděj) přijde geniální. Bohužel je dost možné, že potom co strávíte rok utajovanou prací na jeho realizaci a konečně ho zveřejníte, všem ostatním přijde k ničemu – BAZINGA. Na jedné přednášce jsem dostal na otázku na tohle téma výbornou odpověď, o kterou se s vámi rád podělím: “Pokud někdo zvládne váš nápad udělat líp než vy a vydělá na tom, tak jste na to neměli a on si ty peníze zasloužil víc.” Ve výsledku totiž nejde zdaleka o nápad, ale především o to, jak ho zužitkujete.

Mýtus osmý: “Jakmile náš produkt uvidí velká firma, tak nás určitě za velký peníze koupí!”

Pokud jste fanoušci seriálu Sillicon Valley, určitě máte jasnou představu o dalším vývoji vašeho “garážového” podnikání. Jakmile realizujete váš geniální nápad velké firmy se budou přetahovat o to, aby vás koupili a vy budete mít vystaráno.

Nebudu vám tvrdit, že pokud opravdu hodně uspějete, nemůže se to stát (stačí si vzpomenout na WhatsApp), ale mnohem pravděpodobnější je, že jakmile si začnete víc “vyskakovat”, místo koupě se vás velké firmy pokusí okopírovat a odstranit jako konkurenci. Takže raději nespoléhejte na pohodlný důchod ve třiceti za miliardy od Facebooku.

Mýtus devátý: “Teď si to odpracuju, a pak už jenom budu brát podíl ze zisku a válet se na pláži.”

Častá motivace, proč začít podnikat. Představa, že po třicítce si budete létat po světě soukromým tryskáčem a většinu času trávit v Karibiku, je pro někoho určitě lákavá, ale k realitě úspěšného startupisty má celkem daleko.

Samozřejmě to udělat můžete, pokud si vyděláte dostatek peněz. Problém je, že firma bez dobrého vedoucího nemá zrovna růžové vyhlídky, je to trochu jako když někomu při běhu zavážete oči – může bezpečně doběhnout do cíle, ale taky si to může zamířit přímo proti sloupu  pouličního osvětlení.

Mýtus desátý: “Nemá to cenu stejně už je všechno vymyšlený.”

Všech devět předchozích mýtů bylo vcelku idealistických a jejich vyvrácení vám možná tak trochu zbořilo některé idealistické představy o startupech. Existuje ale také jeden velice častý pesimistický mýtus, který bych chtěl vyvrátit a naopak vás motivovat k tomu pustit se do podnikání navzdory tomu, že to možná není tak snadné, jak jste mysleli.

Tradiční věta: “Nemá to cenu ani zkoušet, vždyť už je stejně všechno vymyšlený,” je totiž možná největší omyl ze všech deseti mýtů.

Téměř každý den vidíme, že někdo přišel s něčím novým. Nové generace podnikatelů staví na tom, s čím přišly ty předchozí. Věci, které byly včera nemožné jsou dnes už “jenom” trochu hůř představitelné. Žijeme v době, kdy vidíme neuvěřitelný rozkvět lidské vynalézavosti, kreativity a odhodlání. Položím vám tedy nakonec jednu otázku. Chcete jen pozorovat, nebo se přidáte a pomůžete tenhle obrovský mýtus zbořit?

SdíletShare on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on TwitterEmail this to someone
mm

Richard Holaj

Na FITu začal studovat v září 2012 a k redakci se přidal jako zakládající člen obnoveného časopisu o rok později, v září 2013. V "období bezvládí" rovněž krátce působil jako šéfredaktor. Na své redaktorské pozici pak setrvával až do srpna 2015, kdy nás bohužel opustil (jak napsal současný šéfredaktor) a odnesl si s sebou bakalářský titul. Od prosince 2016 však působí jako externí dopisovatel z Onoho světa (čtěte rovněž jako z Dálného východu, či z Brna), kde studuje počítačovou lingvistiku a věnuje se dalším činnostem na hranici vědy a chudoby. Kontaktovat mě můžete na holajr22@gmail.com.