Na podzim roku 2022 vyšla desková hra #TODO FIT, v rámci které musíte zdárně dokončit bakalářské studium na FIT ČVUT. Díky hře mohou hráči nahlédnout do historek a příběhů předávaných mezi ročníky, setkat se s legendami fakulty, získat chybějící kredity na studijním oddělení a ty nejbystřejší dovede až ke státní závěrečné zkoušce.
Autory hry jsou studenti a absolventi fakulty Tomáš Nováček, Jiří Hanuš (Hany) a Tomáš Tran (Anh Viet Tran neboli Oleček). Hlavní iniciátor vzniku deskovky, Tomáš Nováček, nám prozradil zákulisní informace o tom, jak vznikl nápad vytvořit deskovou hru na motivy studia na FIT ČVUT, s čím se při tvorbě potýkali a také to, proč hru křtili Kofolou.
Rozhovor proběhl 6. 10. 2022, den po křtu deskové hry v atriu Nové budovy ČVUT.
Rád bych se dozvěděl něco o vzniku deskovky, tys ji vlastně začal dělat jako jednu ze svých výzev… Kolik jich už máš za sebou?
První rok (2020) to bylo 20 výzev, další rok (2021) jich bylo 12 a v posledním roce (2022) 10 výzev, které plním v průběhu roku a které mě mají dostat z komfortní zóny a udělat ze mě kreativnějšího člověka, ale taky mě třeba naučit si užívat maličkostí. Člověka, co se má snažit neplánovat, ale víc žít v daném momentu. A jedna z výzev, kterou jsem dostal v roce 2021, byla udělat deskovou hru na téma studia na naší fakultě.
Tohle zrovna nebyla věc na jeden moment…
To nebyl moment, to byla jedna z těch kreativnějších výzev, která mě měla někam posunout. A rozhodně se to povedlo, protože udělat takhle velký projekt od vymýšlení první kartičky až po to, že tady teď kompletujeme jednotlivé krabice a prodáváme to studentům, to byla dlouhá cesta. Ale dala mi strašně moc a jsem za to rád.
To znamená, že jsi na jednu stranu musel vymyslet koncept té hry, jaký bude mít princip a jak bude fungovat. Měl jsi to už nějak vymyšlené?
Ne, v rámci výzvy jsem to vymýšlel úplně od začátku, nic takového jsem předtím neplánoval. Vymýšleli jsme to právě s Hanym. Těch věcí, které jsme tam původně chtěli dát, bylo strašně moc a spoustu z nich jsme museli odstřihnout, protože by pak byla moc složitá pravidla, nebo by to bylo moc složité na výrobu, a nebo by se to prostě nedalo hrát. Třeba teď máme kreditové žetony v hodnotách 1, 2, 3, 4, 5 a původně jsme chtěli, aby žetony byly násobky dvou a aby to lidi museli počítat. Nicméně se s tím tak špatně hrálo, že jsme ten koncept museli zahodit a dát to 1, 2, 3, 4, 5. Ty násobky by byly víc ajťácký, ale na úkor hratelnosti.
Co na vytváření hry byla podle tebe ta nejsložitější část? Napadlo tě někdy, že se vám tu hru ani nepodaří dokončit? Nebo že třeba budeš muset z něčeho slevit?
Ono se to hrozně těžko posuzuje, protože jsou věci, které byly těžké, co se týče kreativního procesu. Máme tam 200 herních kartiček a potřebovali jsme tím pádem dvě stě zajímavých a vtipných nápadů. Něco, co je s FITem aspoň trochu spojené, co to studium připomene a nebude to úplná blbost. Prostě aby to ve hře dávalo smysl. To bylo docela složité, museli jsme dělat i analýzu nebo rešerši toho, jaké vtipy a historky se objevily na fakultě, koukali jsme do starých konverzací, starých facebookových příspěvků, abychom našli něco, na co jsme si třeba nevzpomněli. A tahle kreativní část byla někdy náročná. Nás to vymýšlení ale bavilo. Pak přišla ta část, která už je víc vlastně vedení projektu, produkťácká část, kdy člověk musí řešit věci s tiskárnou, dodání nebo marketing… Nemám ale pocit, že bych musel z něčeho slevit kvůli ostatním. Jak jsem říkal, někdy jsme museli slevit kvůli tomu, aby ta hra byla hratelná, ale to nevadí. To k tomu prostě patří.
Tak to rád slyším. Na co jsi naopak ve hře nejvíc pyšný?
Jsem nadšený z toho, kolik lidí se zapojilo do kompletace hry. Všem, kteří mi tady s tím poslední dva dny pomáhají, bych chtěl strašně moc poděkovat, lidem z FIT++ a dalším. Co mi dělá největší radost je to, že jim to přijde dostatečně dobré na to, aby nám přišli pomoct a trávili tam s námi dlouhé hodiny. A také to, že když tam sedí a kompletují kartičky, tak si je u toho čtou, nahlas se smějí a předčítají si je i navzájem, aby pobavili ostatní. To mi vždycky dá najevo, že jsme to udělali alespoň trošku dobře. A druhá věc, která mě těší, je, že to stejné dělají naši fakultní zaměstnanci a učitelé. Například když kolem zasedačky, kde jsme hru kompletovali, šel Karel Klouda, podíval se na krabici a uviděl Kingdom KAM: Delivered F, zasmál se a řekl: „To je dobrý!“ a pak si ode mě hru koupil a spokojeně odešel.
Ve hře samozřejmě spousta vyučujících také vystupuje. A když tu hru vidí a i tak se zasmějí, tak to je to nejlepší, co se může stát. Opět se mi tak potvrzuje, že lidi z FITu mají radost z toho, co dělají, a že jsou pro každou srandu. To je pro mě to, co dělá fakultu mnohem zajímavější, že to není jenom sterilní prostředí.
Jak ta hra vlastně funguje? Když koukám na hrací desku, je to trošku takové Člověče, nezlob se!, jsou tam ale navíc třeba nějaké akční karty. Jak by si deskovku #TODO FIT vysvětlil člověku, co nikdy na FITu nebo ani na vysoké škole nebyl?
Já hrozně nemám rád hry, kde člověk první dvě hodiny hraní jenom čte návod, podle toho jsme se naši deskovku snažili vytvořit. I proto to vlastně částečně vypadá jako nějaké Člověče, nezlob se!, protože to zná každý. Máte nějakou svou figurku, tou se posouváte po hrací desce. Abych se trochu přiblížil k IT světu, tak hrací deska je ve formě cyklického grafu. Musíte ho obejít třikrát dokola, protože bakalářské studium je na tři roky. V průběhu tohoto chození po hrací ploše stoupáte na jednotlivá políčka, na některých si máte líznout studijní kartu. Studijní karty mají na hráče nějaký efekt, můžete třeba získat kredity navíc, nebo někomu uškodit. Pak tam máme takový speciální druh karet, kterým říkáme blokující. Blokující karty jsou vždycky spojené s nějakým vyučujícím na FITu. Pokud se třeba stane, že vás v rámci hry vyhodí z nějakého předmětu, tak můžete zahrát blokující kartu, která třeba říká, že jste Karlovi Kloudovi dali kloudnou odpověď a on vám na oplátku pomůže s vaším problémem. Díky tomu vyblokujete efekt té špatné karty a nemusíte vracet kredity.
A pak tu máme oborové karty, které jsou spojené s různými předměty z bakalářského studia. Přes oborové karty jsme přidali prvek toho, že v rámci studia potřebujete nasbírat nějaké povinné a oborové předměty. Na konci hry musíte ty oborové mít alespoň dvě, abyste mohli ke státnicím. Oborové karty jsou nejsilnější ve hře, takže je buď zahrajete a získáte třeba 6 kreditů, nebo si je necháte v ruce a pak se vám budou hodit u státnic.
Je #TODO FIT spíš kooperativní hra? Protože studium obecně je vlastně spíš takové kooperativní… Nebo se tam zachovává to, že odpromuje jenom čtvrtina studentů?
To je čistě na hráčích. Hra normálně končí, když odstátnicuje první. Hráči ale mohou počkat na ty, kteří prodlouží své studium i o pár let. Ale obecně jsme se snažili, aby hra měla nejen prvek individualismu, který má třeba Člověče, nezlob se! – hráči, obchází hrací desku a tím to končí – ale jsou tam i části, které mají hráče dokopat ke kooperaci. Je tam třeba kartička ve stylu Jeli jste na Seznamovák a seznámili jste se se svými spolužáky, posuňte se o šest polí. A pokud řeknete, s kým jste se na Seznamováku seznámili, ten se posune taky. Ty prvky tohoto kooperativního způsobu studia tam jsou, protože to ke studiu patří. Ale pak tam jsou i kartičky, kterými můžete někomu škodit, jako kartička typu Opsali jste úkol na ProgTestu, ztrácíte čtyři kredity, ale pokud napráskáte toho, od koho jste ten úkol opsali, tak oba ztrácíte dva.
Takže je vlastně na tobě, jestli budeš tu hru hrát sám za sebe?
I takoví studenti jsou. Někdo si vytvoří partu nebo si najde nějakého kamaráda, se kterým si bude pomáhat, anebo naopak bude škodit těm ostatním. Stylů hry tam je díky tomu víc, protože každý má svůj styl studia. Někdo si prostě vytvoří partu a táhne s ní celých pět let, někdo to zvládá sám, i tak to jde.
Uprostřed herního plánku je políčko „Vem si ještě kredity“, to znamená, že jich potřebuješ nějaké minimum, abys mohl odstátnicovat?
Vždycky po skončení jednoho roku studia, tedy po obejití hrací desky, potřebujete třicet kreditů. Kredity získáváte v průběhu celé hry a pokud jich před koncem roku nemáte dost, tak můžete jít na políčko studijního oddělení. Tam dostanete kredity navíc, ale tím vaše kolo končí. I když byste třeba měli jít ještě o dalších pět políček, tak se zastavíte, protože musíte vystát frontu na studijním. Získáte kredity, ale zase ztrácíte ty další kroky.
Celá hra končí na státnicích, které jsou na herní desce znázorněné jako políčko s obrázkem skupiny lidí s červenýma očima…
Ten obrázek na hrací desce je vytvořený z fotky, která opravdu existuje. Nám se kdysi podařilo dát dohromady takovouhle komisi snů u státnic. Vznikla vlastně pro potřeby Magistrováku, ale nakonec jsme se rozhodli ji využít i tady, protože to jsou ti lidé, kteří reprezentují studium přes jednotlivé obory. Ti, které každý zná. Jsou to vlastně zástupci každé katedry.
Na fotce jsou pan doktor Michal Valenta, paní profesorka Hana Kubátová, pan docent Jan Janoušek, pan doktor Tomáš Kalvoda, pan profesor Róbert Lórencz a pan profesor Pavel Tvrdík.
Ty jsi asi před rokem psal článek o tom, že tato hra bude vycházet, a psal jsi v něm, že podobnost s nějakými lidmi na fakultě je čistě náhodná. Jenom u Michala Valenty je to všechno pravda.
Ano ano, to jsem psal. (směje se)
Taky by mě zajímalo, co všechno z naší fakulty, z těch fakultních reálií, v té hře najdeme a co všechno je teda pravdivé.
Při vymýšlení deskovky jsme se snažili zachytit atmosféru tady na fakultě – ty dobré věci jako kamarádství, co tady člověk najde, a ty vtipné historky, které jsme buď zažili, nebo od někoho slyšeli, nebo si přečetli na Facebooku (FIT ČVUT FUN || Spam || OT, Strahov Life, Hlášky z FIT ČVUT, FIT Meme), na FIT Wiki a tak dál. Ale dali jsme tam i ty špatné věci, které ke studiu taky patří – že vás třeba vyhodí ze zkoušky nebo ze studia… A snažili jsme se, aby v tom každý, kdo tady alespoň chvíli studoval, našel něco z těch zážitků, které si odnáší. Prostě jsme se snažili vzít ty věci, které nám přišly zajímavé a vtipné, ať už to byla naše vlastní zkušenost, a nebo někoho jiného.
Tedy něco, co průměrní fiťáci znají?
Přesně tak. Takové ty věci jako třeba Joe Reacher a jeho slavná věta „Riskovat se občas vyplácí“. Můj ročník a minimálně ještě několik ročníků po nás to jistě bude znát.
Tahle hláška je mimochodem i na krabici…
Ano, je to i na krabici. Je to jedna z těch věcí, které, i když je lidi nezažili, tak nějak proplouvají v těch kuloárech. Prostě něco, co třeba neznají všichni, ale zná to vždycky alespoň někdo. Takové ty drobnosti, co jsme si mysleli, že by se mělo předat dalším generacím. Je to jedna z těch věcí, co tu fakultu nějakým způsobem vystihuje. Kromě toho, že sem lidi chodí odsedět ty desítky a stovky hodin, tak tady zažívají situace, které jsou někdy vtipné, někdy absurdní, někdy smutné, ale prostě jsou, a patří to ke studiu jak tady u nás na FITu, tak kdekoliv jinde.
To je to, co bychom chtěli, aby po dohrání hry v lidech zůstalo – nějaký pěkný nostalgický pocit. Třeba pro ty lidi, kteří už dostudovali. Píší nám i naši absolventi, že se jim hra líbí a že by si rádi zavzpomínali… A pak tu hru hrají, vytáhnou si kartičku, v rámci které je drtí pan profesor Tvrdík, a vzpomenou si na to. Vzpomenou si a řeknou si: “Jo, ty vado, to bylo tehdy drsný.” A pak si vytáhnou kartičku s Michalem Valentou, kde píšeme, že ať jde kamkoliv, tak jde v jednom ze svých FIT triček a bos, což je taky něco, co prostě je typické pro naši fakultu. Prostě jsme chtěli, aby lidi v dobrém, tedy převážně v dobrém, zavzpomínali na svoje roky na FITu. Ať už na fakultu, kde dostudovali s titulem inženýr, bakalář, nebo kde nedostudovali vůbec… A aby jim to vzpomínání vykouzlilo úsměv na rtech.
A máš tam třeba nějaký svůj oblíbený easter egg?
Nevím proč, ale nejvíc se mi líbí kartička, která se jmenuje Miluju tě, mé VUT. Je to vlastně narážka na písničku, kterou VUT v Brně vydalo před pár lety. Ta kartička zní: „Máma ti vyprala “Č” z trička ČVUT, takže to vypadá, že studuješ v Brně. Zdar jak sviňa! Čekáš jedno kolo, protože stojíš na D1.” Je to trochu pošťuchování naší bratrské fakulty. A právě to je jedna z těch věcí, které mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři, protože to je taková blbost, až je to vlastně hezký.
Ještě bych se zeptal na křest, který proběhl 5. 10. 2022 v Atriu Nové budovy. Křtili jste Kofolou, proč ne šampaňským?
Já nepiju alkohol a Kofola je nápoj, který se mnou táhne už pár let. Nějakou dobu jsem ji pil hodně a kvůli tomu si ze mě někteří moji blízcí dělají trošku srandu. Takže jsem si řekl, že Kofola je takový správný nápoj, který by se měl použít na křtění něčeho, jako je naše deskovka.
Souvisí Kofola nějak s FITem? Co by mohl být nějaký FIT nápoj?
Kofola není nijak spojená s FITem, spíš je spojená se mnou, popřípadě s Hanym a Olečkem. Ale nemá to žádný větší význam než to, že ji prostě máme rádi. Asi mě nic víc nenapadá, kromě čaje, který má v termosce Láďa Vagner, ale to bychom si asi nedovolili. I když by to možná vyšlo.
Na křtu jsi říkal, že získané peníze z prodeje poputují na charitu.
Je to tak. Některá z mých výzev občas vygeneruje peníze, ať to je tím, že prodávám obraz, knížku nebo třeba deskovku. Nějak jsem vždycky měl pocit, že mi ty peníze z výzev nepatří, ač jsem si je zasloužil vlastní prací. Třeba na knížce jsem strávil desítky až stovky hodin, ale pořád jsem měl pocit, že ty peníze nejsou moje. A tak se s nimi snažím udělat nějaký dobrý skutek a vždycky všechny peníze, co mi zůstanou po odečtení nákladů, daruji na charitu, na nějakou dobrou věc.
Deskovka je plná nejen obsahově, ale i vzhledově. Už při prvním pohledu na ni, na její krabici, vidíme mnoho věcí spojených s FITem. Kdo dělal tuto uměleckou část hry?
Design dělal Tomáš Tran zvaný Oleček a já mu chci ještě jednou poděkovat. Ten design je naprosto skvělý, strávil nad ním opravdu strašně moc času a myslím, že se mu to fakt povedlo, protože tady člověk může najít spoustu věcí, které jsou blízké jak obecně programátorům, tak studentům na FITu. Takže třeba tu můžeme najít klasickou odpověď z facebookové FIT Ankety 2: „Nemám čas, dělám ProgTest!“, popřípadě „Riskovat se občas vyplácí“, jak už bylo řečeno. Na krabici můžeme najít i kód programu, který vypíše Hello world, což je takový první program, který většina lidí napíše, když se učí nový jazyk. A v pravém dolním rohu krabice jsou samozřejmě Apakrychle, které jsou v pravém dolním rohu všeho. Ty tam samozřejmě nemohly chybět. I já tam pořád nacházím věci, které jsem předtím nenašel nebo nepochopil. Takže to opravdu hezky a kreativně zachycuje to, co se tady na FITu děje.
Rád bych poděkoval taky Hanymu, Jirkovi Hanušovi, hrdému majiteli domény www.mistrhanus.cz, který byl nedílnou součástí kreativního týmu. S ním jsem vytvářel jak hrací kartičky, tak desku. Navíc měl na starosti i tisk figurek na 3D tiskárně, aby ta hra byla správně ajťácká.
Zahrál by sis deskovku #TODO FIT s děkanem FITu, panem docentem Marcelem Jiřinou?
Zahrál bych si ji s panem děkanem a doufám, že na to někdy třeba přijde! Snažili jsme se tu hru dělat tak, aby si ji užil i on a zasmál se u ní. Věřím, že se to povedlo.
Ty jsi mimochodem panu děkanovi jednu instanci deskovky dával.
Dneska jsem mu jednu deskovku dal, protože jsem si říkal, že on je jeden z těch lidí, kteří by měli dostat nějakou děkovnou verzi zdarma. Stejně tak jako třeba naše PR oddělení, které pomáhá s propagací, popřípadě Katedra softwarového inženýrství, kde bude probíhat prodej.
Jaká je budoucnost deskovky? A kde si ji mohou zájemci koupit?
Budoucnost projektu je jasná, teď se budeme snažit prodat těch 300 kusů, co jsme nechali vyrobit. Zatím jde prodej docela dobře a uvidíme, jak to bude dál. Co se týče nějakých případných rozšíření, tak vzhledem k tomu, jak je ta hra koncipovaná, a tím, že je hodně založená na herních kartičkách, tak vždycky můžeme vydat nový balíček. Třeba kvůli tomu, že se před nějakou dobou změnila akreditace, tím pádem se mění i předměty a vyučující, tam vzniká další prostor pro nové vtipy a zážitky.
Zájemci si ji mohou koupit na Katedře softwarového inženýrství, více informací najdou na https://deskovka.fit.cvut.cz/.
Říkal jsi, že jste už něco měli navrhnuté, ale nakonec jste to museli dát pryč. Chtěli byste něco třeba do hry vrátit?
V tuto chvíli to asi v plánu nemáme. Byly to spíš koncepty, které hře přidávaly na složitosti, ale nepřidávaly na hratelnosti, takže to bylo něco, co jsme předem vyškrtli a už to tam asi nevrátíme. Pokud bychom něco přidělávali, tak je to třeba nějaký rozšiřující obsah v podobě dalších kartiček. Tím bych chtěl trošku navnadit studenty – pokud by měli nějaký nápad na vylepšení či nové kartičky, tak nám ho můžou poslat na e-mail deskovkafit@gmail.com, a my ho třeba do příští verze zakomponujeme.
Pokud bychom něco v nejbližší době dělali, tak je to spíš jen rozšíření pro magisterské studium, které by teoreticky mohlo být doplněk té tříleté hry a nebo opravdu samostatná hra. Ale myslím si, že v tuhle chvíli jsme, co se týče nápadů na vtipné kartičky, lehce vyždímáni, takže si asi necháme na pár měsíců uležet a trošku zregenerujeme naše hlavy. Ale nějaké pokračování nevyvracím. Nikdy neříkám nikdy a tohle je věc, která může jednou přijít. Nebo za pár let přijde od někoho jiného než od nás. To se taky může stát a neříkám, že by to bylo špatně, protože i takovéto projekty musejí růst s lidmi a za pár let někdo naši fakultu bude znát víc než my. My budeme postupně odcházet a mít životy mimo fakultu, ale studenti tady zůstanou a zůstanou tady i ty historky. A ty můžou pokračovat u někoho jiného, než jenom u mě s Hanym a Olečkem.
Autoři: Lukáš Hypša (rozhovor), Alena Brožová (jazyková úprava a korektury)
Foto: Tomáš Nováček, Alena Brožová
