Movember. Knír. The month of the moustache. Měsíc s knírem. Rakovina prostaty. Všechny tyto pojmy spolu nějakým způsobem souvisí a pro mnohé z vás jistě nebude problém tuto souvislost nalézt. Ti, kteří se s něčím takovým setkávají poprvé, si snad představu udělají po přečtení několika následujících řádků textu. Nejméně jeden z výše uvedených výrazů ale musel v uplynulém měsíci zaznamenat snad každý, kdo tráví alespoň pár hodin týdně na internetu.
Co je Movember?
Movember je každoročně se opakující charitativní akce organizovaná stejnojmenným hnutím, jejíž smysl spočívá v tom, že si muži po celém světe po třicet listopadových dnů neholí knír. Název vznikl složením dvou slov. Knír, anglicky moustache, a listopad neboli November. Kořeny aktivity sahají do roku 2003 do australského Melbourne a v dnešní době čítá přes tři miliony příznivců z celého světa. Česká republika se oficiálně přidala v roce 2009 a s letošní účastí 13 tisíc lidí může zdárně konkurovat mnoha větším zemím, jako je například Francie.
Pravidla hry jsou taková, že úderem prvního listopadu se muž oholí a – jak již bylo řečeno – do konce měsíce se pak snaží udržovat rašící knír, jakožto jeden z typických genderových znaků. Cílem akce je pak zvyšování povědomí o zdraví mužů a získávání finančních prostředků na léčbu rakoviny prostaty a varlat. V České republice připadají vybrané peníze (koncem listopadu bylo nadšenci z naší země nastřádáno téměř 2,5 milionu korun) organizaci Muži proti rakovině.
FIT a Movember
V letošním roce se k akci pod hlavičkou fakulty připojilo i sedmnáct studentů, kteří v rámci týmu nesoucího název Faculty of information Tech Mo’ Logy CTU, jenž vytvořili na stránkách organizace (http://cz.movember.com/team/1491713), vybrali na léčbu a prevenci této zákeřné nemoci celkem 5425 Kč. Své pokroky den za dnem řádně dokumentovali, takže je zde k nahlédnutí pestrá fotogalerie polských dělníků, italských instalatérů nebo, chcete-li, německých pornoherců.
S velkým knírem přichází na účastníky i velká zodpovědnost. Spousta blízkých proti nově zdobeným tvářím svých milých protestovala. Spousta známých i cizích lidí se jim vysmívala. Pro spoustu z nich se – hlavně koncem měsíce – z ranních cest metrem do školy stávaly dobrodružné výpravy, neboť každým dnem přibývalo pohledů od okolních spolucestujících, mnohdy dosti nechápavých, a občas bylo opravdu dost těžké zůstat stát s hlavou hrdě vztyčenou a neuhnout pohledem.
Nejhlasitější námitky pocházely, jak jinak, od partnerek. Už ale jen ten pocit, že člověk není v celém tomto snažení sám, dodával dost odvahy do zbývajících dnů a všichni, kteří akci začali, ji také řádně dokončili. A 30. listopadu se mohli s holící pěnou a žiletkou převtělit zpět do své původní podoby.
Takže za rok v listopadu na shledanou. S úsměvem a knírem!
