Kavárenský seminář z práva: Embedované odkazy, s.r.o. za korunu nebo ochrana nápadů

Studenti FITu mají každoročně možnost navštívit kavárenský seminář z práva organizovaný garantem právních předmětů na FITu, advokátem Zdeňkem Kučerou. V letošním roce se jej zúčastnilo asi 35 studentů, hostující vyučující práva (Michal Matějka a Matěj Myška) a pozvání přijal i Jan Klesla, redaktor Hospodářských novin specializující se na IT.

Nejčastěji studenti kladli otázky související s porušováním autorských práv, odpovědností poskytovatelů služeb informační společnosti nebo problémů spojených se start-upy v oblasti IT.

Jak je to s embedovanými odkazy?

Je třeba připomenout, že v nedávné době Ústavní soud odmítl ústavní přezkum rozhodnutí obecných soudů ve věci trestnosti linků na audiovizuální díla zveřejněných bez souhlasu držitelů autorských práv. Platné jsou tak závěry Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 137/2013 ohledně embedovaných odkazů. Soud v rozhodnutí konstatoval, že embedované linky jsou užitím díla, u kterého je zapotřebí souhlas držitele autorských práv. Mladistvý byl v tomto případě odsouzen za provinění porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a  právem k  databázi dle § 270 trestního zákoníku. Co se týče prostých linků, situace je stále nejasná. Ilustrovat ji může např. citát z rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. sn. 4 To 452/2012, kde soud uvedl, že „pokud by obžalovaný na stránky vkládal pouze tzv. prosté linky, které by odkazovaly na servery třetích stran, na kterých by byla uložena chráněná autorská díla bez toho, aby tato sám na servery třetích stran ukládal, by byla jeho trestní odpovědnost v tomto směru minimálně sporná.ˮ Očekáváme též, že by se k této otázce měl vyjádřit Soudní dvůr Evropské unie ve věcech C-466/12 Nils Svensson, Sten Sjögren, Madelaine Sahlman, Pia Gadd v. Retriever Sverige AB, C-279/13 C More Entertainment v. Linus Sandberg, a C-348/13 BestWater International GmbH v. Michael Mebes, Stefan Potsch.

Od 1. ledna 2014 s.r.o. za 1 Kč?

Na semináři se rovněž diskutovaly změny, které přinese nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích. Studenty například zaujalo, že od 1. ledna 2014 bude možné založit s.r.o. se základním kapitálem pouze 1 Kč, namísto dosavadních 200.000 Kč. Studenty ale upozorňuji, že 1 Kč neznamená veškeré náklady. V případě zakládání s.r.o. je třeba opatřit si zakladatelskou listinu ve formě notářského zápisu (společenskou smlouvu v případě více společníků), souhlas vlastníka nemovitosti s umístěním sídla s.r.o. včetně výpisu z katastru nemovitostí, živnostenské oprávnění a prohlášení jednatele a jeho výpis z rejstříku trestů (pokud je ze zahraničí) a konečně je zapotřebí podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. Neodpadne ani povinnost založení bankovního účtu a doložení potvrzení banky a správce vkladu o složení základního kapitálu. Veškerá dokumentace tak začínající podnikatele může stát okolo 10–15 tisíc Kč. Samozřejmě lze využít i možnost koupě tzv. ready-made společnosti. V takovém případě by si studenti měli připravit mezi 20–30 tis. Kč. Nesmí se ale zapomenout na to, že účast v s.r.o. s sebou nese nejrůznější administrativní náklady, včetně vedení účetnictví či přípravu korporátních dokumentů, jako jsou např. zápisy z valných hromad.

Jak ochránit nápady?

Diskuse se rozvinula i nad možností ochrany nápadů při zakládání start-upů. České právo neobsahuje mechanismy, podle kterých by mohl být podnikatelský nápad automaticky chráněn. Nápady jsou většinou ve formě představ a náčrtů a nespadají tak pod díla chráněna autorským zákonem (jako je například zdrojový kód) nebo chráněna jako vynálezy, zlepšovací návrhy, užitné či průmyslové vzory.

Vhodné je proto, aby například ten, kdo se podílí na řešení takového start-upu, podepsal s autorem projektu (ať už je to fyzická nebo právnická osoba) tzv. dohodu o mlčenlivosti (Non-Disclosure-Agreement). V ní by se měl zavázat, že veškeré informace, které získá v souvislosti se spoluprací s autorem start-upu, nebude využívat a dále distribuovat a pokud ano, bude takové chování podrobeno sankci, například ve formě smluvní pokuty. Zákaz dispozice s takovými informacemi by samozřejmě měl přetrvat i období spolupráce stran, dohody o mlčenlivosti často stanoví, že závazek mlčenlivosti trvá několik dalších let. Někdy tyto dohody mohou obsahovat i ustanovení o zákazu konkurence po skončení spolupráce na projektu.

Ani tento instrument však není všemocný. Často se informace, které jsou předmětem mlčenlivosti, dostanou na veřejnost jiným způsobem (například ne vždy je start-up ryze originální řešení, ale může se jednat o kopii modelu již fungujícího v zahraničí), nebo bývalý spolupracovník předá citlivé informace svému kamarádovi, který rozjede konkurenční projekt. Prokázat pak, že konkurence je úspěšná pouze díky informacím vyneseným bývalým spolupracovníkem, je obtížné. Proto nelze než doporučit si informace důkladně chránit a se svými spolupracovníky nesdílet úplně vše. Konečně je třeba upozornit, že zneužití informací může zakládat i skutkovou podstatu trestného činu podle ust. §255 trestního zákoníku (zneužití informace a postavení v obchodním styku).

Jelikož se kavárenské semináře těší mezi studenty oblibě, studenti se na ně mohou těšit i v příštím roce. Zároveň bych vyučující i studenty rád již nyní pozval na konferenci LAW FIT, která je plánována na květen 2014. Tématem pro tento ročník bude „Právo a reklama na internetu“. Detaily budou zveřejněny v lednu 2014 na webových stránkách www.law.fit.cvut.cz.

Autor: Zdeněk Kučera, garant výuky právních předmětů na FITu

Zdroj obrázku: http://www.digitalniekonomika.cz/upload/Item/89/images/original/Law%20Fit%202016_01.JPG