Jak to dopadne, když se vědcům povede průlom v nanotechnologiích a podaří se jim vytvořit roboty, co se chovají jako dobře synchronizovaný roj? No můžete hádat, ale úplně medové to nebude…
Michael Crichton je velikán technologických thrillerů a přesto ho většina z vás jistě nezná. Nejvíce se proslavil díky své duologii Jurský park, podle které pak vznikla veleúspěšná filmová série (i když některé díly dost pokulhávají). Stejně tak je scénáristou filmu Westworld (ano, opravdu myslím film Westworld, seriál Westworld z produkce HBO je pouze jeho vysokorozpočtová vykrádačka).
Tím ale jeho seznam skvělých námětů nekončí. Crichton je totiž velmi znalý technologií, a tak je většina z jeho knih sci-fi, které ale od reality nemá vůbec daleko. Stejně tak jako u seriálu Black Mirror máte i u Crichtonových knih pocit, že nemusí trvat dlouho a jejich děj se stane skutečností.
Jednou z takových knih je i Kořist, která se zaměřuje na problém, který je v poslední době čím dál více aktuální – až bude jednou nanotechnologie dostatečně vyspělá, kde všude by se měla používat? Ve válečnictví? V lékařství? A nebudou inteligentní roboti začátek konce lidstva?
Děj se točí kolem skupiny vědců, kterým se pomohlo vynalézt a zdokonalit nanotechnologii do takové úrovně, že se nebojí ji využívat při testech na lidech. Nanoboti samozřejmě nejsou tak poslušní, jak by si vědci představovali, a brzy je potřeba zavolat na pomoc ty nejpovolanější z nejpovolanějších – programátory.
Na scénu totiž nastupuje, Jack Forman, hlavní programátor umělé inteligence, která roboty pohání. Jack byl kdysi expertem na genetické algoritmy, ale pak byl moc zvídavý co se týče chodu firmy, tudíž nepohodlný, a tak byl vyhozen. Protože ale zná použité evoluční algoritmy nejlépe, je požádán, aby pomohl přijít na to, kde je chyba a proč se nanoboti vzbouřili.
Díky tomu je v knize mnoho prostoru i pro technologické popisy, takže se může text místy brát třeba jako skripta k BI-ZUM. Mnoho odborných částí se totiž prolíná s látkou nejednoho z předmětů vyučovaných na FITu, a tak je čtení o to zajímavější.
Crichton zde opět ukazuje, že technice opravdu rozumí, a dokáže postavit zajímavý děj i na programátorském základu. Na druhou stranu je téma podobné již zmíněnému Jurskému parku, stačí pouze dinosaury vyměnit za roboty. Kniha ale i tak táhne, hlavně kvůli úzkému propojení s IT. Dává však opět na vědomí, že s moc chytrou umělou inteligencí bychom si neměli zahrávat.
Foto:
úvodní fotka: https://steemitimages.com/
