Strávila jsem semestr na univerzitě NTUT v Taipei na Taiwanu. Článkem chci nejen pět ódy na tuto zemi, ale také povzbudit další studenty, aby cestovali. Ať už na studijní pobyt, či třeba na vlastní pěst.
O Taiwanu
Taiwan je ostrovní stát u jihovýchodního pobřeží Číny. Rozléhá se na území odpovídajícímu velikostí polovině České republiky, zato obyvatel zde žije dvakrát víc. Většina Taiwanců žije na východním pobřeží, na západě ostrova se nachází vysoké hory. Turisté i místní se občas snaží zdolat výzvu 100 vrcholků Taiwanu, kde každý z vrcholků dosahuje nejméně 3 000 m n. m. Taiwan je ideální pro turistiku, vodní sporty a lidé jsou tam přátelští i ochotní. Pozor, pokud se chystáte do vysokých hor, je nutné si několik dní dopředu zařídit povolení.
Raritou je politika jedné Číny. Tato politika má více výkladů, mně osobně se líbí tento. Taiwan i Čína si nárokují vládu nad celým územím obou států. Taiwan se nazývá Čínská republika. Oficiální název Číny je Čínská lidová republika. V roce 1992 se oba státy dohodly, že existuje pouze jedna Čína. Jen se neshodly, která přesně Čína to je. Čína je velký pán, a tak obavy ze sankcí zabraňují spoustě státům uznat Taiwan i jen jako suverénní stát (oficiálně ho uznává cca 14 zemí světa, ČR mezi nimi není). Nabízí se otázka, proč tedy Čína Taiwan nenapadne? Mně Taiwanci nabídli vysvětlení týkající se mikročipů. Výroba nejpokročilejších mikročipů potřebuje speciální továrny (Semiconductor fabrication plant). Taiwan v nich vyrábí většinu nejpokročilejších mikročipů, které se pak rozváží do celého světa, mimo jiné i do USA. A právě Spojené státy, závislé na dovozu nejnovějších mikročipů, říkají, že by pravděpodobně Taiwan bránily v případě konfliktu. Spojené státy tak vytváří nejistotu (tzv. strategic ambiguity), zda by napadením Čína riskovala konflikt i se Spojenými státy. Čína navíc zatím neumí tyto mikročipy vyrobit sama, Taiwan jí je prodává. V případě konfliktu a vítězství Číny by také továrny nemusely být v dobrém stavu.
Taiwan se stal mistrem nejen ve výrobě těch nejmodernějších mikročipů, ale i v konstrukci továren na ně. Právě tyto továrny musí často inovovat, aby nacpaly do mikročipu čím dál tím více tranzistorů. Tranzistory jsou teď tak malé a tak blízko u sebe, že pohyb výrobny i jen o nanometr by poškodil celou várku vyráběných mikročipů. Stejný následek by mělo, kdyby se do výroby dostal jakýkoliv prach. Tyto továrny obsahují oscilátory na vyrovnání otřesů a celé prostředí musí být alespoň tak čisté jako operační sál. Toto mě zarazilo, už jen proto, že během pobytu jsem zažila nejméně 3 znatelná zemětřesení.
Příjezd a škola
Než jsem odjela, Taiwan navštívila Nancy Pelosi, tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů Spojených států. Situace mezi Čínou a Taiwanem byla kvůli tomu poměrně vyhrocená. Osobně mi však připadalo, že to Taiwanci tolik neprožívali a invaze se neobávali.
Co však prožívali hodně, byl covid. Z letiště každého turistu či studenta odvezli karanténním taxi do hotelu schválenému pro karanténu. Z něj se bez závažného důvodu nesmělo vycházet 7 dní (teď, 16. 2. 2023, už je toto nařízení zrušeno, tedy se návštěvníci Taiwanu nemusí obávat).
Kampus NTUT je umístěn v centru Taipeie. Je nádherný a vše je na jednom místě. Krom učeben zde najdete kavárny, trafiky, kopírovací centrum, divadelní sál, želvy 🐢, knihovnu i malou boulder stěnu. S malou nadsázkou, pokud máte koleje v kampusu, nemusíte z něj vystrčit paty. Já jsem zejména ocenila boulder stěnu, na kterou jsme mohli chodit každé úterý a čtvrtek večer. Podmínkou bylo přidání se do mountaineering klubu a zaplacení poplatku na semestr (cca 400 Kč).
Školní kluby nabízí širokou nabídku vyžití – najdete keramiku, hru na kytaru a klavír, deskovky i cyklistiku a mnoho dalšího. Kluby jsou ochotné zapůjčit členům vybavení (např. stan a spacák). Být členem klubu je skvělý zážitek, pořádají hodně aktivit a trávíte tak s místními čas nejen ve škole. Mou představou bylo, že když je moře poměrně blízko, najdu i nějaké kluby na vodní sporty. Opak byl pravdou. Pokud vás láká zkusit si třeba windsurfing a jachting, univerzita NSYSU v Kaohsiungu je pro vás lepší volbou, a také tam méně prší než v Taipei. Ještě k poznávání místních. Taiwanci se často bojí mluvit anglicky, a tak je potřeba se snažit iniciovat konverzaci. Když vás pak už znají, zapomenou se stydět.
Ačkoli jsem si zapsala hned několik předmětů o zpracování obrazu a hlubokých neuronových sítích, přínos výuky mi přišel minimální. Nejvíc jsem si odnesla ze závěrečných projektů. Chtěla bych vyzdvihnout předmět Digital Image Processing, zabývající se frekvenčními a prostorovými filtry, pro jeho velmi přínosné programovací úlohy. Pak se mi ještě líbil předmět Building deep learning applications, který měl úkoly formou soutěží na platformě Kaggle.
Čínština
Také bych doporučila naučit se základy tradiční čínštiny, tou se na Taiwanu mluví i píše. Tradiční verzi čínštiny používá Taiwan, Hong Kong a Macau. Čína si na konci čtyřicátých let minulého století zjednodušila písmo, ale výslovnost zůstala. Chinese language training center (CLTC) nabízí kurzy pro studenty zdarma. Navíc se ke studiu čínštiny dá získat Taiwan connectivity scholarship za cca 60 000 NTD na semestr. Dokážete si všude objednat jídlo, zeptat se na směr a ještě vás za to finančně odmění, pokud získáte stipendium. A to se vyplatí! 🙂
Krom písma, co připomíná rozsypaný čaj, je čínština speciální výslovností. Tento jazyk má 4 tóny – mā (媽), má (麻), mǎ (馬 ), mà (罵 ). Slovo ma vyslovené intonačně různě znamená různé věci (v tomto případě v pořadí: matka, konopí, kůň a nadávat). Tuto složitost aspoň trochu vynahrazuje jednoduchostí gramatiky, nemá žádné členy a nic se neskloňuje.
Doporučuju naučit se aspoň trochu mluvit. Pokud byste se měli naučit jednu věc v čínštině: 我要這個, Wǒ yào zhège (google translate s výslovností v linku), já chci toto. Takto si můžete kdekoliv cokoliv koupit, stačí ukázat. Taiwanci to nepovažují za neslušné. Slušností je však poděkovat: 謝謝, xièxiè.
Kultura
Ceny za jídlo na ulici či v lokálních restauracích jsou přívětivé. Od 60 Kč se dá slušně najíst, ovšem pokud nechcete jíst neustále knedlíčky a nudle, tak jiná jídla stojí 100–300 Kč. Taiwanci to dotáhli tak daleko, že mnoho z nich doma nemá kuchyň a jí jen v restauracích či venku. Tradiční jídlo jsou tu knedlíčky, za mě zcela famózní. Obecně člověk dostane nálož jiných chutí a kombinací jídel, o nichž by nikdy nepředpokládal, že jsou poživatelné (o co víc, že jsou dobré).
Taiwanské chrámy se nebojí kombinovat i více bohů z různých náboženství najednou. A tak se stane, že vedle Buddhy najdete třeba čínské lidové bůžky a bohyni Matsu. Pokud chcete pomoct nebo poradit s mateřstvím či manželstvím, modlíte se k Buddhovi, státní zkoušky a úřední záležitosti má na starost Konfucius. Máte-li jiné trápení, nezoufejte, určitě si nějakého čínského bůžka s vaší specializací najdete. V chrámech po celém Taiwanu se vyskytuje několik tisíců různých bohů.
Ulice Taipeie jsou čisté, ačkoliv Taiwanci téměř nemají veřejné koše. V Taipeii jsou koše jenom v metru, a tak si Taiwanci odpadky s sebou nosí leckdy celý den. Na druhou stranu, všechno balí do plastu. Bubble tea i oběd na ulici dostanete zabalené v plastu a ještě v igelitce. Každopádně, místní bubble tea milují, a tak doporučuji ho tam také vyzkoušet (případně vám ho dají do vaší láhve).
Závěr
Pokud je to trochu možné, vyjeďte někam do zahraničí během studia. Výjezd na Taiwan jsem si moc užila. Abyste vyjeli, je potřeba se o to aktivně zajímat okolo listopadu předchozího školního roku, prohlédnout si stránky univerzit a během podzimu podat přihlášku (případně existují i pozdější kola).
Výjezd vám dá nadhled. Je velice přínosné vystavit se kulturnímu šoku. Musíte se učit banální věci, třeba jak se používá záchod (na Taiwanu mají i turecké záchody), kudy jít do školy nebo kde si najít jídlo. Také se seznámíte s dalšími zahraničními studenty, s nimiž se můžete následně navštěvovat. Získáte tak spoustu nových kamarádů. Závěrem, vyzkoušíte si jiný studijní systém. Mě to donutilo si ještě víc vážit ČVUTu, neplacení školného a ProgTestu.
