Seznamovák 2013

Ještě se z klávesnic nestačily vypařit slzy a pot Progtestem, matematikou a operačními systémy zdecimovaných, avšak nabranými zkušenostmi již poměrně zocelených, loni nastoupivších prváků, a před branami FIT se shlukuje další fronta zájemců.

Se dvěma turnusy po 75 lidech jsme se opět po roce podívali do kempu v Plasech u Plzně, prožili dny plné her, přednášek, zábavy a snad předali i to nejcennější, takzvané „know how“ – zkrátka řidičák na školu. Jak jsme byli úspěšní, to ukáže až čas (a statistiky na konci letního semestru).

Níže nabízíme k přečtení hodnocení dvou letošních účastníků. Z prvního turnusu, který se uskutečnil v termínu 30. 8.–2. 9., přináší reportáž Tomáš Nováček. O druhém termínu (2.–5. 9.) se rozepsala Anežka Štěpánková. Také se můžete dočíst, jak celou akci vnímal jeden z organizátorů Honza Friedl. Na úplný závěr jsme pak vyzpovídali loňského účastníka Michala Majera a zajímalo nás hlavně to, jak na Seznamovák vzpomíná dnes.

Seznamovák očima účastníka

Pomalu jdu po pražském hlavním nádraží, táhnu za sebou cestovní tašku a prohlížím si jednoho kolemjdoucího za druhým. Děti spěchající do školy, muži a dámy spěchající do práce, ale sem tam v tom davu zahlédnu i postavu, která odpovídá mému myšlenkovému popisu – nevýrazný, uťápnutý, na sobě tričko League Of Legends… Ale pak přicházím do malého hloučku lidí, kde mu odpovídá málokdo, dokonce méně lidí, než bych čekal. Dostávám se do světa, kterého jsem se od začátku trochu bál, ale co jiného je strach než jen softwarová chyba. Dostávám se do světa, kde každý je FIT.

Ve vlaku směr Plzeň povětšinou vládne ticho, i když sedím s pár lidmi, které znám. Spásná soutěž o nejlepší vtip vyhlášená organizátory trochu rozproudila diskuzi, a tak do základního tábora Máj –Plasy přijíždíme pořád nervózní, ale už ne tak zamlklí.

Prvotní neklid z nás postupně opadává, když se ubytováváme v chatkách a pak vykukováním ze dveří zjišťujeme, jestli se náhodou někde něco neděje. Abychom zabili čas, než přijedou ostatní účastníci zájezdu, vytahujeme z místního inventáře míče a ve snaze zůstat FIT se hraje nějaká ta plácaná a kopaná. Později odpoledne ale volno končí a může začít pořádné seznamování.

To se neděje jinde než ve velikém kruhu, kde se každý po jednom představuje. Po prvních deseti jménech si nepamatuji ani jméno své oblíbené počítačové hry a jen se snažím si v hlavě sesmolit, co bych měl tak ze svého života vypíchnout, abych nebyl za úplného blba hned první den. Tak snad…

Večer vypuká týmová hra (rand()%7), plná běhání po temných okolních lesích, plnění questů spojených s matematikou, FITem a ČVUT celkově (náš tým obsadil krásné poslední místo, snad to při zkouškovém dopadne lépe), ale pak už všechny aktivity raději končí a usedá se do společenské místnosti, neboť byla konečně otevřena místní pípa. Ale ani díky ní jsem zatím nepotkal ani jednoho člověka ze svého kruhu.

Sobotní ráno už tak veselé nebylo. Brzká rozcvička pravého informatika trochu probrala alespoň ty, kteří se na ni uráčili vstát, ale někteří klimbali ještě v průběhu celého dopoledne. A dělali chybu. Bylo totiž zaměřené na první ČVUŤácké přednášky, kterých se nám dostalo. Školou-již-zkušení instruktoři nám povídali o kantorech, předmětech, ďábelském Progtestu, ale i o mimoškolních aktivitách, kterých na můj vkus není málo. Celé povídání mě poněkud vyděsilo, ale to byl asi hlavní účel, abychom neudělali to, co nám celou dobu vtloukali do hlavy – nepodcenili studium.

Odpoledne je opět zaplněné hrami (ano, existují i jiné než počítačové), při kterých například FIT tým dokázal porazit tým pražských volejbalistek, a celé to nebylo zakončené nijak jinak než bojovkou, opět na téma FIT. A všichni jsme si při ní sáhli až na dno. Jak na dno kýble s jídlem z posledních dvou dnů, tak poté pivních půllitrů, když pípa opět otevřela své hrdlo. Stále se však neobjevil ani jeden student z mého kruhu. Kde všichni jsou?

Nedělní vstávání už není doprovázené rozcvičkou, což většina kvituje s povděkem, o to je ale náročnější celé dopoledne, které ne každý přežil s plným počtem HP, zvlášť hututu si vyžádalo nejedno mechanické poškození na našem hardwaru.

Naštěstí odpolední program už je více o zručnosti, tudíž se můžeme trochu zmátořit. No i když… Na dušení moukou při hře Perly sviním (cílem je vylovit pusou co nejvíce perel z umyvadel plných džusu, vody s olejem a mouky) nikdy nezapomenu. (Teď mě tak napadá – my jsme ty svině?!)

Večer se zapaluje Eliášův oheň, opékají se buřty, točí se pivo, zpívají se písně a utužují se nově získaná přátelství. Samozřejmě byly proneseny výroky, které se zapíšou do dějin FITu, ale raději je nechám kolovat pouze v ústní podobě, aby se neztratilo jejich kouzlo a slečny paní z baru v rekreační středisku Plasy se neurazily.

Poslední ráno kromě rosy padá i místní wifi a server ÚTVS. Všichni se totiž marně snaží přihlašovat na aqua aerobik, irské tance nebo zdravotní TV, ale štěstí přeje jenom některým. Proto se raději přesouváme i s věcmi do společenské místnosti, kde probíhá vyhlášení výsledků všech soutěží, co za víkend proběhly. A tak získávám pár věcí s logem školy a dojem, že když jsem zvládnul tohle, studium bych mohl zvládnout taky. To už přijíždí další turnus, lehce se navzájem obhlížíme, ale naší prioritou je hlavně stihnout ten vlak do Prahy, se kterým to je jen tak tak…

Domů přijíždím stále trochu vyděšený z toho, co mě čeká, ale odhodlaný začít se připravovat, abych přežil alespoň první zkouškové. Sice mě trochu mrzí, že jsem nenašel nikoho ze své skupiny, nicméně více je mi líto těch skvělých lidí, které jsem na Seznamováku poznal, ale ve škole možná ani nepotkám.

Málokdo je totiž Sheldon nebo Leonard. Jsou to prostě lidi jako všude jinde po světě. Mají dvě nohy, dvě ruce, jenom kolečka v hlavě se jim občas točí trochu jiným směrem. A to z nich dělá někoho, s kým budu rád dalších pár let chodit do jedné budovy, sedět v jedné přednáškové místnosti, jíst v jedné menze a hlavně se společně protloukat jedním těžkým, ale o to lákavějším studentským životem.

Tomáš Nováček

Seznamovák bych shrnula jen jedním slovem: NEJLEPŠÍ!!! Neskutečně jsem si ho užila, a i když jsem toho moc nenaspala, byly to fakt super čtyři dny. První den jsem byla trochu nervózní, když jsem přišla na nádraží a viděla jen 12 holek a asi 60 kluků, ale to se zlomilo hned ve vlaku, kde jsme se dali všichni do řeči a byla sranda. A úplně mě nervozita přešla při seznamovacím kolečku, kdy jsem zjistila, že nejsem jediná, kdo o programování jen slyšel a že mají všichni včetně organizátorů smysl pro humor.

Ty první hry byly takové ještě trochu opatrnější, protože jsme se moc neznali, ale to se vše změnilo večer u hraní stolních her a druhý den už o zábavu rozhodně nebyla nouze. A to díky super organi-zaci, super hrám, a hlavně přístupu všech účastníků i organizátorů. Díky tomu, že nás organizátoři při každé hře rozdělili do družstev jinak, jsme se opravdu poznávali všichni mezi sebou a o to lepší byl poslední den, kdy už jsme se vůbec neostýchali a díky tomu máme spoustu nezapomenutelných zážitků (i my holky, ale řekla bych hlavně všichni pánové).

Špatné je, že to uteklo hrozně rychle. Najednou jsme seděli u táboráku a byl tu poslední večer. Ten byl perfektní a pro mě osobně velmi dlouhý, protože jsme se ještě s jedním organizátorem vsadili, že vůbec
nepůjdeme spát, což byla strašná pitomost, ale vydrželi jsme to a rozhodně na to nikdy nezapomenu. Hlavně na to, jak mi bylo druhý den!
Nejhorší byla cesta domů. Nikomu se nechtělo odjet, protože to byla opravdu bomba. Nejradši bychom tam
zůstali mnohem déle. Ale aby to nebylo tak hrozné, tak jsme se hned domluvili, kdy se zase sejdeme.

A co mi vlastně Seznamovák přinesl? Důležité informace o předmětech, tělocviku a celé škole, ale hlavně pocit, že jdu sice do neznámého prostředí nové školy, ale se známými lidmi, a taky vědomí, že je tu někdo starší a zkušenější u koho můžu hledat pomoc. Myslím tedy, že když řeknu, že to bylo perfektní, tak budu mluvit za všechny organizátory a snad i za všechny účastníky. Hned bych se tam vrátila.

Anežka Štěpánková

Seznamovák očima organizátora

Je 30. srpna, 8:00 ráno a zvoní budík. Tentokrát ani nenadávám na tak brzké vstávání. Proč? No, protože nám opět po roce začíná Seznamovák. Seznamovák, na který se těší 160 nových studentů FITu a zhruba 15 organizátorů.

Vstávám a spěchám na nádraží, kde máme sraz s účastníky prvního turnusu, kteří zvolili společnou dopravu z Prahy. Letos překvapivě nejsem nervózní tak jako v předchozích letech, kdy jsem nevěděl, co můžu čekat od účastníků, jestli všichni dorazí nebo jestli jsme na něco nezapomněli při přípravě. Vše jde ale jako po másle a v deset hodin odcházíme na peron, kde máme rezervovaný celý jeden vagon.

Odjíždíme směrem na Plzeň, kde při přestupu nabereme další lidi a do Plas pokračujeme kvůli výluce autobusem. Již ve vlaku jsme začali účastníky seznamovat s tím, co je čeká v prvních dnech školy, ale také s tím, co je čeká na Seznamováku v průběhu dalších 4 dní.

Cesta uběhla poměrně rychle, při příchodu do areálu na nás čeká už pár lidí, kteří se dopravili sami. Následuje ubytování účastníků, my si zařizujeme klubovnu a vybalujeme 2 auta plná
věcí potřebných na hry, přednášky a další aktivity. Po předchozích ročnících už máme vše celkem zažité, jde to celkem rychle, přesto se nakonec nevyhneme menšímu prostoji, takže účastnící jsou víc a víc nedočkaví, co se bude dál dít. Zařazujeme první hry, tzv. „icebreakery“, jak říká Bouchy (organizátor Jan Bouchner, pozn. Red.). Jako organizátoři se zapojujeme také, abychom utvrdili účastníky v tom, že jsme stejní jako oni a že ty hry opravdu nejsou pro malé děti :). Následuje tzv. kolečko, kde se s účastníky navzájem představíme.

Pak už je večer, my si dáváme první poradu před noční bojovkou a účastníci se zatím baví, hrají volejbal nebo frisbee, někteří ještě vybalují. Při setmění vyrážíme do lesa a čekáme na první účastníky, než přiběhnou luštit šifry. Po šifrovačce máme večerní poradu, hodnotíme právě proběhlý první den a dolaďujeme program na další den. Večer zakončujeme spolu s účastníky u pár pohárů zlatého moku.

Druhý den je program mnohem více nabitý než první, hned ráno nás čeká ajťácká rozcvička v červených trenkách a bílém tričku, prostě cool. Na dopolednemáme připravené přednášky. Samozřejmě časově nestíháme, protože chceme účastníkům předat mnohem víc informací a doporučení, než se dá za dopoledne stihnout. Časový skluz ale nenecháme na sobě znát a upravujeme program tak, abychom stihli naplánované odpolední hry.

Během poledního klidu účastníci hrají volejbal anebo se opět seznamují (jak jinak), někteří účastníci vyráží za bránu areálu, kde jsme pro ně postavili mezi stromy lanovou překážku. Pro některé odvážlivce byl přechod přes deset metrů vysokou překážku pořádná zkouška odvahy. Poté jdeme do lesa kousek od areálu připravit 2 odpolední hry.

Dračí doupě jsme nachystali tak, aby si vyzkoušeli něco málo ze studentského
života, při Historické hře se nejen naučí různé matematické zákony, ale také je předají dál. Na večer je již nachystána Stezka ajťáka, kde je zkoušíme ze znalostí, které použijí v prvním semestru. Některé z nich se dozvěděli na dopoledních přednáškách. Večer končíme opět poradou a pak nad sklenkou zlatavého moku s účastníky.

Na třetí den dopoledne máme připraveno pár her na vyblbnutí, nejvíce se asi uchytila hra na muflony. Přeci jen není nic lepšího, než praštit svého budoucího spolužáka přes hlavu bamboochou neboli dekou smotanou do ruličky. Do těchto dopoledních her se samozřejmě také zapojuji, sranda musí být a organizačně se to dá zvládnout i jako hráč.

Po poledním klidu si připravujeme s organizátory jednotlivá stanoviště na herní vrchol Seznamováku, Pevnost Boyard. Pro letošek mě napadla hra, při které musí účastníci držet rovnováhu na jedné noze na kolíku zapíchnutém v zemi po určitý čas. I přesto, že jsem nasadil časový limit poměrně vysoko, tak to spousta účastníku dokázala splnit. Za to jim vysekávám poklonu. Po základní části následoval ještě boj o zlato, prostě stejně jako v televizním seriálu. Na večer jsme naplánovali táborák, kde jsme si trochu zahalekali s kytarou.

Co naplat, první turnus skoro končí, tentokrát si naplánuji jít spát trochu dřív, protože brzy ráno vyrážím do Prahy pro druhý turnus. Bohužel se dřívější spánek nekoná, spát jdu až pozdě k ránu, a tak když mě vzbudí budík v 5:00, tak mám za sebou hodinu a půl spánku a před sebou cestu do Prahy. „Něco málo dospím v autobuse, zbytek dospím snad jindy,“ říkám si.

Do Prahy na nádraží samozřejmě dorážíme o 15 minut pozdě, protože měl autobus zpoždění. Nová várka účastníků je už nervózní, když se ale objevíme, tak je vše ok. Vlak stíháme, autobus v Plzni taky a dorážíme do Plasů, kde se potkáváme s první skupinou. Druhý turnus posíláme ubytovat se do chatek, zatímco s prvním turnusem se loučíme.

Nyní nám začínají předchozí 4 dny nanovo. Přestože je naplánován ten samý program, druhý turnus probíhá občas trochu jinak. Někde nabereme v programu zpoždění, jinde ho zase oproti prvnímu termínu dokážeme potlačit. Na druhý turnus se nám nepodařilo dostat ajťáckou rozcvičku (všichni organizátoři zaspali :D), zatímco vzhledem k lepšímu počasí zařazujeme hru Dehydratace. Do této hry jsme jako organizátoři nasadili vlastní tým s cílem jako vždy vyhrát, což se nám podařilo. Tato hra nenašla v očích některých účastníků zalíbení, někteří si ji naopak pochvalovali, každopádně pamatovat na ni budou určitě všichni.

Poslední čtvrtý den pobytu je obvykle vyhlášení výsledků celkového bodování her. Pro nejlepší účastníky jsou připraveny věcné ceny a ceny od sponzorů. Následuje už jen úklid a předání areálu, pro nás orga nizátory ještě uklizení klubovny a předání místností a chatek zpět správci areálu.

Cesta do Prahy už je jen absolutní tečkou za posledních 7 dní strávených s novými studenty, za měsícem intenzivních příprav a více jak půlrokem zařizování všech dalších věcí. V dohledné době proběhne ještě pár akcí pro letošní účastníky a poté se vrhneme na přípravu dalšího ročníku, který proběhne 29. srpna až 4. září 2014 opět v Plasech u Plzně.

Z pohledu organizátora považuji letošní ročník za nejzdařilejší ze všech tří proběhlých ročníků. Svou roli na tom hraje jistě větší sehranost a vyzrálost organizátorského týmu. Vždyť už to děláme třetím rokem! Na závěr bych rád v těchto řádcích poděkoval všem organizátorům za výborné nasazení při přípravě a v průběhu Seznamováku. Také bych rád poděkoval sponzorům FIT ČVUT, ČVUT, Silicon Hill a Techsys za jejich dary pro nejlepší účastníky.

Jan Friedl, organizátor Seznamováku

Seznamovák a jeho přínos očima loňského účastníka

K vyzpovídání jsem si přizval loňského účastníka Seznamováku Michala Majera. Zajímalo mě předevšímto, s jakou na akci vzpomíná, co užitečného si z ní odnesl a jak se mu nyní po roce daří ve škole.

 

Je to rok a pár dní, co jsi přijel z Plas u Plzně a za sebou měl třídenní seznamovací akci pořádanou studenty FIT. Dokážeš si ještě vybavit, jak na tebe kurz působil první den, co sis říkal v jeho průběhu a jaké jsi měl pocity po návratu domů? Začněme tím prvním dnem.

Jako asi každý jsem byl trochu nervózní. Přeci jen to byl první moment, kdy jsem měl přijít do styku s lidmi, které budu následujících několik let potkávat. Účastnilo se nás několik lidí ze stejné střední, a tak nebyl problém, že by vázla komunikace a nebyla témata k hovoru. Nejprve jsme se bavili takto v kroužku lidí, co jsme se znali. Postupně se k nám přidávali další a tím jsem získávali své první vysokoškolské kontakty. Zanedlouho po příjezdu do areálu pak následovaly první hry, které měly za úkol nás co nejvíce sblížit a odbourat ledy. Hry trvaly až do večera a po jejich skončení jsme sedli na pivo a seznamování mohlo pokračovat.

 

Co další dny? Lidé, program, zábava a podobně?

Vzhledem k průběhu večerů byla rána dalších dnů dost krušná a nejednou se nám stalo, že první naše jídlo byl až oběd. Odpolední program byl však pečlivě připraven. Většina her vyžadovala spolupráci ve dvojicích, které se často obměňovaly, a člověk tak přicházel do styku stále s novými lidmi. Krom toho byla často do her zapojována tematika předmětů a tím jsme získávali představu o tom, co nás ve škole čeká.

 

A po návratu domů?

Ihned po návratu domů, jakmile jsem zapnul počítač, tak se mi seznam přátel na Facebooku rozrostl jako nikdy předtím. Rozesílali jsme si kontakty na nové známé, se kterými jsme se seznámili buďto při hrách, nebo ve volném čase u piva. Mám takový pocit, že jsme ještě před začátkem semestru s několika lidmi ze Seznamováku zašli na pivo.

 

Jak probíhaly tvé první dny na nové škole?

Můj první školní den začínal tělocvikem a už tam jsem potkal dva účastníky Seznamováku. Následovalo mé úplně první cvičení BI-UOS a opět se nás ve třídě vyskytlo několik známých lidí. Měl jsem z toho radost, protože jsme měli s kým jít na oběd a popřípadě na pivo po škole, zatímco ostatní se teprve začali poznávat. Přestože člověk ve škole potkává stále nové lidi, není to už takové prostředí, které by nahrávalo seznamování po stylu střední školy. Často jsou na cvičeních a přednáškách úplně jiní studenti, a tak jsem velmi rád, že jsem mohl využít 3 prázdninové dny k nalezení nových přátel ještě před samotným začátkem semestru.

 

Jak jsi na tom teď po roce? Zajímá mě hlavně tváúspěšnost ve škole a taky to, zda se ještě vídáš s některými lidmi, se kterými ses poznal na Seznamováku?

Prvák jsem úspěšně zvládl bez ztráty kreditu, stejně jako většina ostatních lidí ze Seznamováku. Nevím, zda-li je to tím, že jsme již tušili do čeho jdeme,že je nutné se učit a měli tipy od starších spolužáků,kteří akci pořádali. Další možnost je, že na Seznamovák se hlásí více lidé, kteří mají zájem školu udělat a být aktivní. Popřípadě je to od všeho trochu. Faktem ale zůstává, že bez známostí a lidí, kteří byli ochotni si během semestru pomáhat s přípravou a učením na testy, by pro mě možná Dejvice byly pouze přestupní stanicí.

 

Takže bys doporučil Seznamovák mladším kamarádům, kteří uvažují o studiu na FIT?

Samozřejmě! Dokonce se domnívám, že vedle intenzivního učení je to jedna z věcí, která se do nadcházejícího studia velmi kladně promítne. Krom toho jsme si Seznamovák všichni užili, a i kdybych školu náhodou nedodělal, tak jsem rád za všechny super lidi, co jsem tam potkal.

 

SdíletShare on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on TwitterEmail this to someone
mm

Jan Bouchner

V roce 2014 jsem si po pěti letech na FIT odnesl v igelitce inženýrský diplom a v hlavě vyjma nabytých vědomostí i spoustu hezkých vzpomínek. Starám se o napůl uschlý fíkus a proto jsem dobrý člověk. Kontaktovat mě můžete na bouchja1@fit.cvut.cz.