Do hlubin pražského Skypu

Když nám do redakce přišla nabídka na reportáž ze sídla pražského Skypu, které je jedno z pěti sídel firmy v Evropě, nemohl jsem nepřijmout, přece jen Skype sem tam také využívám a zajímalo mě, jak to v takové velké firmě chodí, takže jsem si rád článek vzal na starost.

A tak jednoho slunného pátku stojím kousek od Anděla a hledám ceduli s nápisem SKYPE, mezi dalšími třiceti jmény nadnárodních korporací, které vládnou světu. Typické jasně modré logo však nelze přehlédnout, a tak nesměle vcházím dovnitř, ohlašuji se u recepce a s kartičkou „Czech Skype – visitor“ pokračuji do obřího átria, které díky mnoha kytkám trochu připomíná botanickou zahradu. Vyjíždím do čtvrtého patra, kde už na mě čeká milá mladá slečna, Šárka Kohoutová, česká office managerka.

Postupně mě zasvěcuje do chodu pobočky, kde 190 lidí z 22 zemí pracuje ve dne v noci (tedy spíše v noci, kvůli nutnosti live komunikace s USA pomocí Skype). „Dokážete si představit ty účty za telefon, pokud bychom nevyužívali Skype?“, nadhazuje Šárka a já jí dávám za pravdu – kdo by taky v místě, kde se Skype vyvíjí, používal ke komunikaci se světem něco jiného?

Po tom, co si důkladně prohlédneme mapu celého pracoviště, které zasahuje do několika pater budovy, se vydáváme na bezmála hodinovou procházku celém po komplexu, kde u počítačů sedí bývalí studenti informatiky a možná tam budeme jednou sedět my. Jedna z našich prvních zastávek je více než lákavá. Aby tu zaměstnanci, kteří tráví v kanceláři často celé dny, neumřeli hlady, vedení zde zřídilo několik plně vybavených kuchyní s plně vybavenými ledničkami, ale také pár drobností na dobrou náladu a utužování dobrých vztahů v kolektivu – kulečník, stolní fotbálek, mixážní pult či prosluněnou terasu s grilem. Skype opravdu ví, jak své zaměstnance udržet při životě.

Ale již pokračujeme dál nově rekonstruovaným pracovištěm, které mě svou barevností a otevřeností velmi překvapuje, protože jsem čekal spíše nudné šedivé kóje z amerických filmů. Místní openspace je vždy rozdělený na několik částí, kde každá je přidělena jednomu týmu, aby byla spolupráce co nejvíc efektivní. Vše je zcela nové a prostor působí velmi příjemným dojmem, který například šedivé zdi FITu rozhodně postrádají.

„Jaké operační systémy zde při práci používáte?“, ptám se, když na obrazovkách vidím vedle sebe Ubuntu a Windows. „Prakticky všechny. I když je Skype součástí Microsoftu, máme verzi pro většinu OS. Windows u nás ale převládají,“ odpovídá mi Šárka, když procházíme spojovací chodbou do další části obřího pracoviště. „Tady máme telefonní budky,“ ukazuje na prosklené kóje, kde na dveřích jedné z nich je přilepený papír s velkým nápisem „SUICIDE BOOTH“. Seriálový fanoušek ve mně plesá! (O tom žroutovi ve mně, který ryčel blahem při zjištění, že zasedací místnosti jsou pojmenované např. „Vepřo“, „Knedlo“, „Zelo“, nebo „Svijany“ ani nemluvím.)

„Každou chvíli děláme něco, třeba Halloween, ale čím více rosteme a nabíráme zaměstnance, tím větší máme problém se někam vejít…“, ukazuje mi Šárka fotky malých dětí v kostýmech, kterými jsou vyzdobené stěny z různých teambuildingových akcí, které Skype pravidelně pořádá pro své zaměstnance a jejich rodiny.

Docela mě překvapuje, že většina stolů není úhledně uklizená, jak zaměstnavatelé obvykle vyžadují, ale hned se mi dostává vysvětlení – každý má pracovat v takovém prostředí, jaké je mu příjemné, pokud někomu nevadí stůl plný věcí, je to jeho volba. Stejně tak, pokud se někdo chce v práci inspirovat Stevem Jobsem a chodit bos, má na to právo. Dokonce se ve Skypu našel zaměstnanec, kterému nevyhovovalo sezení u stolu, a tak mu pořídili vysoký stůl, u kterého může stát. Náš zaměstnanec, náš pán. A tak mě napadá další problém, který může individualita zaměstnanců způsobovat. „Nemáte zde problémy kvůli národnostním nebo náboženským rozdílům? Přece jen zde pracují desítky různých lidí z různých částí světa…“

„To ne. Samozřejmě si člověk musí zvyknout na to, že je někdo například temperamentnější nebo se naopak drží zpátky, někdo slaví určitý svátek a jiný ne, ale to je v mezinárodním prostřední obvyklé, v tomto se neodlišujeme od jakékoliv jiné nadnárodní firmy. Navíc nás ten multikulturalismus baví a obohacuje,“ vysvětluje mi Šárka.

Dozvídám se o projektu Skype Garage, kde zaměstnanci z různých poboček mezi sebou soupeří se svými projekty a pomalu mě přestává překvapovat, že Praha je v tomto ohledu nejaktivnější. Není nad zlaté české ručičky. „Také děláme „Cool things“, kde spolu zaměstnanci sdílejí různé vychytávky, které jim ulehčují práci,“ doplňuje.

Prohlídka končí a mě už čeká vyvrcholení dne ve Skype – rozhovor s ředitelem české pobočky Tomášem Vocetkou, ale ten má nějaké jednání a tak musím počkat a v mezičase ještě jednou chválím celé pracoviště. Šárka mezitím celou prohlídku uzavírá slovy: „Jen málokdo si uvědomuje, kolik času tady naši zaměstnanci musí trávit. Proto se jim snažíme vyjít maximálně vstříc – aby nemuseli každou chvíli chodit pro jídlo, mají zde plně vybavenou kuchyň. Víme, že při takto náročné práci potřebují relax, takže jsme jim pořídili fotbálek. Pokud budou mít dobré zázemí a budou se tady cítit dobře, projeví se to také na jejich práci.“ To už ale ze zasedací místnosti vychází pan Vocetka, já se se Šárkou loučím a usedám do pohodlného křesla zasedačky.

Nejdůležitější je umět programovat

 

Co má na starosti pražská pobočka Skypu?

Děláme zde back-end uživatelské databáze (webové aplikace na vkládání dat, pozn. red.) a propojování Skypu s různými microsoftskými produkty, jako je třeba balík služeb Microsoft Office, stejně tak jako integrace služby do nových verzí Microsoft Windows. Takže až si pořídíte nový Windows, Skype tam již budete mít předinstalovaný díky nám. Proto je také naše pobočka větší než třeba ve Stockholmu nebo Londýně, kde máme centrálu.

 

Jak si vede Skype oproti například Facebooku? Cítíte nějaký konkurenční tlak?

Samozřejmě ho cítíme, nejde ho necítit. Ale Skype si vede velmi dobře, máme 350 milionů aktivních uživatelů, z toho 130 milionů se přihlásí denně, což je nárůst oproti posledním rokům. A abyste si nemyslel, videochat na Facebooku jsme dělali my.

 

Před pár lety Skype vyvinul vlastní mobil, ale dnes o něm skoro nikdo neví, proč jste od toho nápadu upustili?

Protože trh s mobily je přesycený. Vládne mu Samsung a iPhone a těm jsme nemohli konkurovat. Můžeme ale vyvíjet Skype na jejich mobily. To je pro nás mnohem výhodnější. Máme totiž možnost fungovat na všech hlavních zařízeních, jako je mobil, tablet a počítač. Na ten se zaměřujeme díky úzké spolupráci s Microsoftem prioritně.

 

Jak je to s ochranou osobních údajů a cenzurou? Například v Číně Skype některá slova zakazuje…

Všechno záleží na státu, ve kterém působíme, vždy musíme fungovat v souladu se zákony dané země, a to se týká jak cenzury, tak ochrany osobních údajů. Používáme vlastní šifrování, takže jsou data dobře chráněna, ale máme například povinnost je vydat policii, když je potřeba. Ale to také musí být v souladu se zákony dané země, v Česku to například lze.

 

Kde nabíráte nové lidi?

Vlastně na každé škole, která se zaměřuje na IT. V posledních dvou letech jsme zvýšili zaměstnanecký stav čtyřikrát, takže musíme hledat, kde se dá. Jelikož jsme mezinárodní firma, je důležité, aby se naši zaměstnanci domluvili anglicky, je to náš oficiální jazyk. Navíc, jednotlivé pobočky mezi sebou denně komunikují. Nejdůležitější je však umět programovací jazyk.

 

V jakých jazycích zde programujete?

Prakticky ve všem, ale hlavně v C++, C#, Java a PHP.

 

A poslední otázka – proč bychom si měli nainstalovat Skype a ne třeba ICQ?

Protože Skype je nejlepší (smích).

 

Foto: Tomáš Nováček

Tomáš Nováček

Jsem ve svém živlu, když můžu být vždy a všude, nejlépe na nějaké vedoucí pozici, protože rád zadávám úkoly a hlavně se rád poslouchám. Proto jsem se kromě šéfredaktorování Buď FIT stal také vedoucím fakultního Seznamováku, organizátorem 111. narozenin, či zakladatelem FIT++. Kontaktovat mě můžete na novacto3@fit.cvut.cz.