Fakta
- 11 organizátorů
- 80 účastníků z toho 18 holek ajťaček (22 %)
- 4 dny plné her, přednášek, sportu, odpočinku i zábavy
- 1. ročník seznamovací akce budoucích prváků, pořádané studenty vyšších ročníků
Jan Friedl
Nápad na organizaci Seznamováku se rodil v mé hlavě od začátku studia na FIT. Vedení fakulty jsem poslal mail letos v dubnu s tím, že by takováto akce byla budoucím studentům prospěšná a že bych případně rád pomohl. Jelikož pak ale byli lidé z vedení fakulty i já zaneprázdněni, první schůzku jsme si dali s Martinem Půlpitlem až na oslavách narozenin fakulty. Tam mě poprosili, jestli bych se nechtěl ujmout vedení této akce. A Seznamovák byl skoro na světě.
Jelikož se vše připravovalo o prázdninách, bylo celkem těžké se sejít, proto většina komunikace probíhala přes ICQ. Jinak jsme se osobně sešli před Seznamovákem celkem 2x, kde jsme doladili nejdůležitější věci a navíc jsme se poznali, jelikož víc než polovinu organizátorů jsem nikdy neviděl. Jen tak pro zajímavost, s Verčou Dvořákovou jsem prodiskutoval po ICQ nejvíc věcí ze všech organizátorů, osobně jsem ji ale poznal na nádraží 4 dny před Seznamovákem, když jsme kupovali jízdenky pro společný odjezd z Prahy.
Celý Seznamovák vznikl úžasnou spoluprací studentů a učitelů FITu. Jako první byli do kolektivu organizátorů přizvání Tomáš Licek a Tomáš Vicher. Jako první holka se mezi organizátory objevila Markéta Janochová, která má poté na svědomí perfektní výběr dalších organizátorů, Báry Červenkové a Verči Dvořákové. Nově příchozí holky navrhly do kolektivu své spolužáky z ročníku Honzu Bouchnera, Martina Humeníka a Petra Pulce. Jako zástupci vedení fakulty byli v našem týmu Adéla Chrastinová a Martin Půlpitel.
Na Seznamováku jsem se cítil velmi dobře, z počátku jsem měl strach z toho, aby byl program dobře připraven a aby bavil především účastníky. Jak ale bylo vidět už na srazu v Praze na Hlavním nádraží, vše klapalo už od samého začátku. Pro mě znamenala organizace Seznamováku obrovskou zkušenost s vedením nejdříve menší skupinky organizátorů a poté i o něco málo větší skupinky účastníků. Podle ohlasu prváků se tato akce k mému potěšení velice vydařila a nic tak nebrání jejímu pokračování v příštích letech pro další nové nadšence studia na naší fakultě. Doufám, že další roky bude tato akce minimálně stejně tak dobrá jako letos a letošní účastníci nám pomohou s organizací dalšího ročníku Seznamováku.
Barbora Červenková (Babu)
Já jsem byla přibrána k organizaci základním jádrem (Markét, Dvořka, Honza Friedl) někdy na začátku prázdnin. Byla jsem shledána organizačně schopnou a dostatečně akceschopnou :), a protože se mi ten nápad (zorganizovat Seznamovák pro prváky) hrozně líbil, tak jsem se rozhodla naplnit očekávání ve mě vložená. Od mala jsem jezdila jako dítě na tábory a teď posledních pár let i jako vedoucí. Náš tábor je ale docela malý, 40 dětí maximum, tak mě svým způsobem lákalo i organizovat něco většího.
Myslím, že jsme si našli docela hezký a účinný způsob komunikace mezi sebou, i když jsme se všichni sešli za celé prázdniny snad jen dvakrát. Založili jsme si sdílený Google dokument, kam jsme připisovali nápady, připomínky, co je potřeba zařídit, a k tomu jsme měli ještě jeden komunikační kanál, a to skupinu na Facebooku, kde jsme psali aktuality nebo dotazy, apod. Spolupráce se všemi se mi hrozně líbila, protože jakmile se napsalo, že je něco potřeba udělat, hned se k tomu někdo připsal a skutečně vyřídil, zařídil, dojednal, objednal.
Jestli jsem z organizování a příprav měla dobrý pocit, tak potom ta realizace byla super na kvadrát. Hodně jsme se tam s budoucíma prvákama bavili o tom, co je ve škole čeká. Trochu jsme je strašili, trochu zas uklidňovali, že to zas taková hrůza není, a myslím, že se nám povedlo je i správným způsobem motivovat, aby se učili a nepodcenili zdánlivě jednoduše vypadající začátky. Zároveň stále funguje a aktivně žije facebooková skupina, kterou jsme původně založili pro informování o odjezdu, o tom jak to bude probíhat apod., kde si teď „seznamováci” domlouvají srazy, skupinové učení nebo třeba i společné snídaně v menze na Strahově.
Seznamovák byl pro mě osobně zážitkem, na který jen tak nezapomenu. Prváky teď hrozně ráda potkávám na školních chodbách a doufám, že až nám zas trochu opadne ten momentální školní frmol, tak se zase většina sejdeme na nějaké té „afterseznamovák” akci (kterých mimochodem po seznamováku bylo již několik). Naše fakulta tím myslím získala partu nadšených, motivovaných a skvělých studentů :).
Honza Bouchner (Bouchy)
„A doufám že přijmete na kafíčko pozvání, přitom měla na mysli… na Fakultě informačních technologií… festovní… studování…” Poprvé jsem se o Seznamováku dozvěděl v půlce srpna, když už byly přípravy v plném proudu. Parta organizátorů sháněla ještě nějakou pomocnou ruku, nejlépe takovou, která se nebojí hrábnout do strun a případně předhodit všanc své hlasivky. A protože se mi idea třídenní pohody mezi partou mladých lidí, navíc budoucích vysokoškoláků a studentů naší fakulty, líbila, rozhodl jsem se zapojit a spojit příjemné (kdo by si nechtěl k prázdninovým zážitkům přibalit ještě další) s užitečným (účastníci získají kromě zážitků z bohatého programu i cenné know how, jak co nejlépe vykročit do toho koloběhu zvaného vysoká škola, šťastlivci… to my se tím museli prokousávat sami).
Moji drazí kolegové celou věc brali dost zodpovědně, takže netrvalo dlouho a strhli mě svým organizačním nadšením také. Začal jsem vymýšlet hry (ano, večerní šifrovací hra, kterou první večer všichni proklínali, protože se chtěli bavit a ne běhat v týmu s baterkou po lese a přemýšlet, byl můj nápad… sorry lidi, ale bylo potřeba vás trochu logicky zocelit :)), přispívat nápady a chodit na organizační srazy, po kterých se mi s odstupem času neuvěřitelně stýská, protože to byla vždycky velká legrace :). Dost mě také bavilo sledovat seznamováckou skupinu na Facebooku a číst si reakce zvědavých prváků, kteří vlastně do poslední chvíle nevěděli, co je čeká.
Pak to ráno, co jsme se všichni sešli na Hlavním nádraží, jsem věděl, že jsme udělali správně. První skupinky se začaly bavit a seznamovat už ve vlaku, někdo vytáhl kytaru, druhý zase ukulele, zpívalo se a bylo veselo, takže do areálu tábora nedorazila jen kupa neznámých lidí, ale už se dalo hovořit o spolužácích, kteří to spolu budou s trochou štěstí táhnout skrze úspěchy a neúspěchy minimálně další tři roky a prožívat společně strasti a radosti studia na technické škole.
Mně osobně se celé tři dny ohromně líbily a obohatily mě o spoustu věcí. Bavilo mě být v pozici staršího a zkušenějšího mentora, rád jsem předal mnou dosud nasbírané tipy pro studium, ale zároveň jsem se rád zapojil do jakéhokoliv programu a našel si spoustu nových přátel. Nadchly mě návštěvy a projevy pana děkana, Martina Půlpitla, Michala Valenty i přednášky mých kamarádů organizátorů o předmětech prvního semestru, kdy jsem si s nostalgií zavzpomínal na časy, kdy se fakulta rozjížděla a já s ní. Řekl bych, že jsme tam v Plasech udělali velkou věc, na kterou budou všichni zúčastnění ještě dlouho vzpomínat a doufám, že se alespoň se třemi čtvrtinami uvidíme na fakultě i v příštím roce… jste mí favorité a držím vám palce, prváci!
Autor: Adéla Chrastinová a kolektiv autorů
Foto: Martin Humeník