Areál studentských kolejí na Strahově se 25. září 2013 rozezněl již po sedmnácté tóny populárního multižánrového festivalu Strahov OpenAir. Festival s letitou tradicí a bohatým hlavním i doprovodným programem se pod záštitou Studentské unie ČVUT koná každoročně při příležitosti uvítání nového akademického roku a ani letošní rok nebyl výjimkou. Pojďme si tedy říct něco málo o historii festivalu a poté si stručně shrnout letošní ročník, jak jsem jej měl možnost zažít já.
Tak předně: Strahov OpenAir je pojem. Z blízkého i vzdálenějšího okolí se nahoru na Silicon Hill sjíždějí zoufale plnými a vydýchanými autobusy na jedno odpoledne nejen ti, kteří si za málo peněz rádi poslechnou hodně muziky, ale také všichni, kteří hledají vhodnou příležitost, jak se po čase znovu setkat se svými přáteli. Také není problém poznat lidi nové – na Strahově jsou to odpoledne totiž skoro všichni.
První ročník se uskutečnil již v roce 1994 jako přehlídka strahovských hudebních skupin a tehdejších 2000 návštěvníků si mohlo poslechnout kapely Hosbend, Nequas, Výtoň či dodnes hrající pankáče z Visacího Zámku. „Komornější” návštěvnost o dvou tisícovkách lidí se držela až do roku 1997, kdy na strahovské pódium zavítal Vladimír Mišík se svými přáteli, a o tři roky později se mezi studenty vydala i Luciana Krejcarová, známá pod uměleckým jménem jako Anna K.
Historicky zřejmě nejvyšší návštěvnost pak padla v roce 2001. Tehdy se přes 9000 lidí přišlo podívat, kolik toho má ze své tvorby nabídnout uskupení okolo Ondřeje Hejmy Žlutý pes, představili se také pěšáci rock’n’rollu Tata Bojs z nedaleké Hanspaulky a další čtyři kapely.
Letos jsme si podupali nohou či zaskákali pod pódiem a prokrvili hlasivky na kapely Vagyny dy praga, Goodfellas, Charlie Straight, Xavier Baumaxa, Prago Union a mnohé další. Soudě dle statistik jmen z minulých let (Support Lesbiens, Midi Lidi, Sunshine, Kryštof, The Chancers, Čankišou, Chinaski, Polemic, Buty a mnoho dalších) by se dalo říct, že festival si drží svůj standard.
Já osobně jsem letos nahoru na kopec dorazil relativně brzy a stihl si poslechnout zbývajících patnáct minut akustického vystoupení kapely Goodfellas. Z kapely samotné a jejich rozhoupané hudby jsem měl i přes studený plastový kelímek s pivem, jenž jsem svíral v dlani, hřejivý pocit letních měsíců. Až mě mrzelo, že jsem z jejich vystoupení nestihl více. Na kapelu Charlie Straight, loňské držitele Anděla za skladbu roku 2012 a pár dalších Andělů z let minulých, která se na place objevila záhy, se sešlo o poznání více posluchačů. Dojem z vystoupení mi už od začátku trochu kazila zvuková zkouška, která místo plánovaných patnácti minut trvala téměř hodinu a mé dojmy se nijak nezlepšily ani poté, co se nástroje rozezněly naostro. Výborně zvládnutá řemeslná práce, ale to pověstné „TO” mi ve vystoupení Charlie Straight chybělo. Zřejmě bych si měl ale vážit toho, že jsem zažil jedno z jejích posledních vystoupení, neboť kapela necelý měsíc po uplynutí koncertu na Strahově oznámila svůj konec.
Během akce jsem narazil na spoustu kolegů z fakulty, mladších spolužáků i zaměstnanců, všichni jsme se zdravili s pověstným rohlíkem ve tváři a s očekáváním povedeného večera. Po sdělení zážitků jsme ihned zase odkroužili vlastní cestou, já konkrétně na svého oblíbence a génia Xaviera Baumaxu. Zjev Xavi se nahoře na Strahově už jednou objevil, konkrétně před šesti lety, což byl můj úplně první Strahov OpenAir a shodou okolností i můj první Xaviho živý koncert. Do té doby jsem jej znal jen z nahrávek. Tehdy během koncertu na pódiu griloval (za všemi, co stáli pod pódiem, se druhý den linula vůně spáleného masa), a když ho vlastní vystoupení přestalo bavit, začal vybrnkávat jazzové písně, po kterých se davy jeho příznivců začaly rozcházet. Letos to z jeho strany nebyla taková šou, na druhou stranu se primárně zaměřil pouze na koncert a zahrál všechno, co se zahrát dalo. Zazněla i tolikrát provařená (a přesto všemi chtěná!) píseň Pažitka a ohlas po koncertě byl obrovský.
Poté, co se Baumaxa odporoučel z pódia, už se o svých 45 minut pozornosti hlásila hip-hopová skupina Prago Union, které jsem se rozhodl dát šanci, ánžto rapper Kato je pro můj ročník, co ještě pamatuje doby uskupení, které si říkalo Chaozz, tak trochu legendou. Jen zvláštní náhodou jsem se octnul v samotném středu kotle a přes všechen entuziasmus, skoky do půlmetrové výšky a narážení do všeho a všech okolo jsem ani nevnímal, že mám celý den na zádech batoh s těžkým notebookem, posledním vydáním Murakamiho 1Q84 a zpola vypitou litrovou skleněnou lahví. Až má záda mi pak druhý den ráno připomněla, že letošní ročník byl opět mimořádně vydařený.
Betonový plac na Strahově už je nyní dávno zametený a pódium rozmontované, ale už nyní se můžeme těšit na příští rok! Hlavní je nezapomenout, že koncem září bývá už sychravo, takže nepodcenit oblečení, vybavit se něčím tekutým na cestu a vyrazit mezi bloky! Jestli se dá totiž o nějaké ČVUT akci mluvit jako o legendární, pak je to právě tato.
Zdroj fotek: Tomáš Hejzlar, http://www.flickr.com/photos/tomashejzlar/
