Dnes se můžeme víc než kdy dřív setkávat s propojením technologie a kultury. Bylo jen otázkou času, kdy umělá inteligence dostane šanci prosadit se jako spisovatel. Dokáže ale skutečně stvořit mistrovské umělecké dílo, které by snad předčilo dílo lidské? Nebo si na opravdové robo-spisovatele budeme muset ještě počkat? Podívejme se nyní na to, co a jak umělá inteligence doopravdy dokázala napsat.
Pozoruhodná AI, která dokáže psát jako člověk
Generative Pre-trained Transformer 3 (GPT-3) je autoregresní jazykový model, který využívá hluboké učení pro vytváření textu, který se téměř shoduje s textem vytvořeným člověkem. Jedná se v pořadí o třetí jazykový generátor vytvořený OpenAI, výzkumnou laboratoří umělé inteligence se sídlem v San Francisku. Jak takové psaní funguje?
Po zadání vstupu, např. jakéhokoliv řádku textu, GPT-3 rozpozná styl, gramatiku, strukturu i žánr a vrátí kompletní text, přičemž se snaží, aby odpovídal vzoru, který mu byl zadán. Stejně jako všechny systémy, které využívají hluboké učení, hledá GPT-3 vzory v datech. Byl trénován na 450 gigabajtech textu, což odpovídá přibližně 200 miliardám slov nasbíraným z nejrůznějších knih a článků. Učí se statistické zákonitosti, které nejsou člověku známy, ale jsou uloženy jako miliardy spojení mezi různými uzly v jeho neuronové síti. Během generování textu vyhledává tyto vzory a bez jakéhokoli vedení člověkem je pak použije k doplnění celého textu. Dokáže tak odpovídat na otázky, psát články, příběhy, písničky, manuály či dokonce řádky kódu.
Jistě není žádným překvapením, že jednou z klíčových výzev generátorů jazyka je právě zachování souvislosti ve velkém rozpětí textu. Předchůdci GPT-3, včetně GPT-2 od OpenAI, začínali vytvářet nelogické odkazy a ztrácet konzistenci již po prvních pár řádcích. GPT-3 však předčilo vše, s čím jsme se doposud setkali, a většinou se drží tématu i po několik odstavců.
Důležité je ale pochopit, že GPT-3 dokáže v jistém smyslu vytvářet text téměř totožný s tím, co vytvořil člověk, alespoň co se délky a gramatické struktury týče, nicméně textu samotnému nebo významu jednotlivých slov nerozumí. Statisticky předpovídá, jaká slova za sebou mohou následovat, nejedná se tedy o opravdové porozumění textu. Učí se, jak slova navzájem souvisejí, a nic víc. Ze slov nikdy nic nevyvozuje o našem světě. To je vážnou slabinou systému, kvůli které dělá chyby.
Řada odborníků včetně inženýrů z OpenAI varuje před potenciálními riziky tohoto systému. Stejně jako psaní poutavých textů dokáže se svými hlubšími znalostmi totiž velice jednoduše vyjádřit i projevy nenávisti, rasismu či sexismu. „To, co dnes máme, jsou jenom ústa bez mozku,“ uvedl jeden z vědců. Kdyby se tato technologie dostala do rukou extremistických skupin, mohla by zautomatizovat produkci nenávistného obsahu. Cílem vědců již tedy není dosáhnout větší plynulosti jazyka, nýbrž zajistit bezpečnější užívání tohoto systému.
GPT-3 bývá mnohými označován jako jeden z nejzajímavějších a nejdůležitějších systémů umělé inteligence, který byl zatím vytvořen. Tato technologie je navíc neustále vyvíjena a zlepšována, můžeme tedy jen odhadovat, co nám teprve přinese.
Celý tento článek napsal robot
Minulý rok se student Kalifornské univerzity Liam Porr snažil dokázat, že se umělá inteligence může uplatnit jako lidský spisovatel, a provedl experiment. Věřil, že obsah vyprodukovaný GPT-3 může lidi oklamat natolik, aby uvěřili, že byl vytvořen člověkem, a založil blog, na kterém tento obsah zveřejňoval. Jeden z příspěvků se dokonce umístil na prvním místě na Hacker News. A vskutku jen málokdo poznal, že tyto příspěvky nepsala lidská ruka. „Ve skutečnosti to bylo velice snadné,“ řekl pro MIT Technology Review, „což je ta děsivá část.“
V září roku 2020 vydal britský deník The Guardian článek s názvem Celý tento článek napsal robot. Už se bojíš, člověče? Na úvod bylo řečeno, že k vytvoření tohoto článku byla využita technologie GPT-3, která dostala za úkol přesvědčit lidstvo o tom, že roboti přicházejí v míru. Výsledný text byl prakticky nerozlišitelný od takového, který by dokázal napsat člověk, a není tedy divu, že po svém vydání vzbudil ve světě velký ohlas. Nicméně v poznámce redakce stálo, že tento článek nebyl tak úplně celý napsán počítačem, jak se ze začátku tvářil. Deník zde popisoval instrukce, které byly GPT-3 dány, zahrnujíc délku článku, styl psaní, jazyk a také úvodní věty celého textu. Poté uvedl, že systém vytvořil celkem osm různých článků, ze kterých byly dle názoru redakce vyjmuty nejlepší části, které byly následně poskládány do jednoho výsledného textu. Nakonec dodal, že úprava počítačem napsaného článku se nijak nelišila od úpravy článků napsaných lidmi, ba dokonce možná zabrala i méně času.
Na tento počin se záhy strhla vlna kritiky. Některá média označila článek za zavádějící či s neúplnými informacemi. Navíc tím, že vydaný text byl upravený a poskládaný z různých částí svých několika verzí, nepřinášel čtenáři ani relevantní představu o tom, jak umělá inteligence doopravdy umí psát.
Nápadu vydávat texty napsané umělou inteligencí se v prosinci roku 2020 chytil také americký časopis Wired, který využil GPT-3 k vytvoření královnina každoročního vánočního projevu. GPT-3 měl ovšem znalosti jen z doby předpandemické, největším oříškem proto bylo přimět ho, aby se vyjadřoval k aktuálnímu dění ve světě. Časopis nakonec zveřejnil celkem tři různé projevy, čím dál propracovanější a učesanější, a vždy s vlastním komentářem. Avšak ani po přečtení posledního a nejlepšího z nich neuznal, že by umělá inteligence dokázala plně nahradit lidského autora. Přestože syntax byla téměř dokonalá, systém několikrát vygeneroval nenávistné a pobuřující fráze, které bylo nutno z projevu odstranit.
S publikacemi napsanými umělou inteligencí se bezpochyby budeme setkávat čím dál častěji, nicméně novináři se jeho případného využití v žurnalistice obávají. Tvrdí, že obsah vytvořený umělou inteligencí by mohl zdiskreditovat spolehlivá média, a to tím, že produkovaný obsah nebude dostatečně kvalitní a promyšlený.
Umělá inteligence napsala svůj první román
Ross Goodwin jel v březnu roku 2017 z New Yorku do New Orleans s umělou inteligencí ve svém notebooku připojeném k různým senzorům, jejichž výstup měnila umělá inteligence na slova, která byla následně vytištěna na role účtenky. Touto úvodní větou bývá popisován 1 the Road – první oficiálně uznávaný román, který napsala umělá inteligence.
Jak název napovídá, toto experimentální dílo napodobuje Na cestě od Jacka Kerouaca. Goodwin ponechal text neupravený, přesně tak, jak byl napsán umělou inteligencí. Ačkoli cítil, že próza je tak trochu trhaná a obsahuje typografické chyby, chtěl předložit strojem doslovně vygenerovaný text, který by posloužil pro budoucí studium.
Projekt byl velice úspěšný – byl financován společností Google – a dokonce se těšil dobrému hodnocení kritiků. Recenze říkají, že přestože je kniha docela nejednoznačná, její markantní a nezapomenutelné řádky je potěšení číst. To je další doklad toho, čeho je umělá inteligence nyní schopna.
Knih, které napsala umělá inteligence, případně umělá inteligence s pomocí člověka, přibývá. Za zmínku stojí například The Day a Computer wrote a Novel – Kimagure Artificial Intelligence Writer Project, Dinner Depression – Julia Joy Raffel, World Clock – Nick Montfort nebo Irritant – Darby Larson. Pokud vás už nebaví číst knihy napsané lidskými autory, některá z nich by jistě stála za zkoušku, oželíte-li duchaplnost textu a vychutnáte si jen vytříbenost jednotlivých řádků.
Může robot napsat divadelní hru?
Letos jsme si připomněli 100. výročí prvního uvedení proslulé hry R.U.R. od Karla Čapka. K této příležitosti oslavy vstupu slova „robot“ na světovou scénu a k připomínce Čapkova apelu na obranu lidství přišel inovátor Tomáš Studeník s jednoduchým, avšak originálním nápadem. Když člověk mohl napsat hru o robotech, proč by robot nemohl napsat hru o lidech?
Díky spolupráci Švandova divadla s Ústavem formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK vznikl několikaletý výzkumný projekt s názvem THEaiTRE, jehož prvním viditelným výsledkem je právě vůbec první divadelní hra napsaná robotem, která nese název AI: Když robot píše hru. On-line premiéra se uskutečnila 26. února 2021, sledovalo ji téměř 13,5 tisíce diváků a sklidila ovace nejen u nás, ale i v zahraničí.
Jak text hry vznikl? Počítač pod dohledem týmu informatiků a počítačových lingvistů generoval obrazy ze života hlavního hrdiny. K tomu byl využit jazykový model GPT-2, který si, dle slov autorů, vedl překvapivě dobře. Text vznikal v angličtině, do češtiny ho převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, ze kterých následně v divadle vybrali ty nejlepší a seřadili je tak, aby vyprávěly ucelený příběh.
„Zásadní rozdíl mezi lidským autorem a umělou inteligencí je ten, že autor píše z vnitřní potřeby a dokáže se do postav a do příběhu vcítit. Tohle robotický autor neumí a nedokáže si tak ani představit situace,“ říká dramaturg David Košťák. Dialogy mezi postavami jsou proto často absurdní, nicméně právě nezáměrné chyby současně dodávají textu originální půvab a také humor. Výsledek je překvapivý a občas i nečekaně vtipný.
Režie inscenace se ujal Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla. „Tento nápad byl pro mě inspirující,“ řekl v debatě, která následovala po představení. „Vygenerovaný text jsme se snažili upravovat co nejméně, abychom mohli dokázat, že robot skutečně dokáže napsat hru. Pro herce to byla každopádně výzva, protože text má svou vlastní, zvláštní logiku a někdy je nesnadný k zapamatování. A právě živí lidé mu musí dodat jiskru a pravdivost,“ dodal. „Líbilo se mi, že se do hry otiskla také doba, ve které jsme zkoušeli – izolace, úzkost, nejistota. Ovšem to si do toho následně projektovali hlavně sami lidé.“
Hlavní roli ztvárnil Jacob Erftemeijer – robotického malého prince, který putuje lidskou společností a je konfrontován s něčím ryze lidským – emocemi, snahou o něčí blízkost, setkáním se smrtí. Přiměje nás tak zamyslet se nad životem a především nad tím, co dělá člověka člověkem.
Tímto však projekt THEaiTRE nekončí. Tým z MFF UK chce model GPT-2 dále zdokonalovat a zkusit i několik souvisejících experimentů. Čeká je, dle jejich slov, ještě mnoho práce.
Nahradí umělá inteligence lidské autory?
Umí psát jako člověk, ale nerozumí tomu, co píše. Na otázku, zda umělá inteligence jednou zcela nahradí živé autory, neexistuje jednoznačná odpověď. „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohla fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ míní dramaturg David Košťák ze Švandova divadla v Praze.
Mnohé zkušenosti zatím ukázaly, že texty vyprodukované čistě počítačem mohou mít jistou úroveň a kvalitu, avšak nesmíme zapomínat i na slabé stránky a rizika plynoucí z používání této technologie. Jak uvádí časopis Wired, umělá inteligence zatím nemá na to stát se královnou, ani pro ni psát projevy. Nicméně je jisté, že se tato technologie ubírá tím správným směrem, a již nyní lidem denně usnadňuje jejich práci. A vůbec nevadí, že z ní zatím není zrovna Shakespeare.
Foto:
[1] https://www.expats.cz/images/publishing/articles/2020/09/1280_650/the-guardian-s-scary-new-robot-author-didn-t-know-the-word-robot-originates-from-czech-jpg-vucit.jpg
[2] https://www.callcentrehelper.com/images/stories/2020/02/robotic-process-automation-760.jpg
[3] https://i.ytimg.com/vi/8ho5sXiDX_A/maxresdefault.jpg
