Seznamovák 2014

I letos jsme vytáhli dvakrát osmdesát vyklepaných, ale odhodlaných studentů prvního ročního FIT na již tradiční seznamovací kurz, který se koná vždy ještě před začátkem školního roku. Doufáme, že i letos se nám podařilo rozproudit jejich mozkové závity, zdravě postrašit během přednášek, ale hlavně je vzájemně seznámit, protože mít dobré kamarády, to se na vejšce váží hned dvojnásob. A jaký z toho měli doopravdy pocit oni? Seznamovák očima účastníka – tak o tom přesně je následující článek.

„A zase pozdě. To ten vlak nemůže jet aspoň jednou na čas?“, tak to byla moje první myšlenka onoho úterního rána po probuzení. Bylo 2. září a já se spacákem a krosnou mířil do Prahy na Hlavní nádraží. Měli jsme zde scuka na druhý turnus Seznamováku FIT 2014. Sraz měl být v 9:45 a já samozřejmě doběhl pozdě. Mám pocit, že jsem byl poslední, na koho se čekalo. Tomu se říká epický úvod. Po odevzdání prohlášení a zaplacení jízdenky jsme se konečně vydali do vlaku směr Plzeň a pak dále do naší cílové lokace Plasy, kde proběhlo krátké vystřídání s prvním turnusem a hurá na ubytování.

Celé naše čtyřdenní dobrodružství započalo už na nádraží cestou, nicméně hlavním a i takovým spojovacím bodem v programu byly první seznamovačky, kdy jsme skládali živé pyramidy nebo se zamotávali pomocí rukou do sebe aneb člověče, rozpleť se, či jsme se vyvíjeli od vajíčka, přes slepici, kočičku, pejska, opičku až po člověka. Během večerního programu jsme museli trošku zapojit naše mozečky, když jsme luštili všechny možné druhy šifer a hádanek, za které jsme poté sbírali body za aktivity. No a jak jinak zakončit večer, než nad korbelem piva za „lidové“ ceny a za zvuku kytary a našeho hýkání, které se neslo okolím ještě dlouho do noci. To jsme netušili, co si na nás nachystali na další den ráno.

Na telefonech sotva osmá hodina ranní a po celém areálu jekot: „Vstávejte! Vstávat! Honem!“ Jo, správně. Čekala nás rozcvička. Díky bohu nijak náročná, ale správná fiťácká. Zapojovali jsme počítač, zapínali jej, když nefungoval, tak jsme do něj i (jakoby) kopali. Tradiční rozcvička pro začínající ajťáky. Poté následovalo dopoledne plné přednášek o jednotlivých předmětech či klubech. Připadali jsme si už jako ve škole. Přednášky byly dlouhé a občas se tu a tam stalo, že někomu trošičku hlava zaklimbala. Nicméně jsme dostali cenné rady, které nám ve studiu určitě pomohou. A pozornost při přednáškách jsme si otestovali hned večer.

Následoval totiž noční kvíz, kdy jsme dostávali na stanovištích otázky, které se týkaly dopoledních přednášek, ale také našich obecných znalostí ze střední školy. Prozkoušeli si nás, za špatné odpovědi exemplárně potrestali a na konci udělili body.

Ani jsme nevěděli jak, a už se blížil poslední večer. Opékaly se špekáčky, extra jsme hýkali do zvuku kytar a jakožto druhý turnus jsme si pro organizační tým připravili vlastní rozloučení.

Můj osobní názor na tento zážitek je jen a jen kladný. Rozhodně ta cesta přes celou republiku stála za to. Poznal jsem zde své budoucí spolužáky, a kdo ví, třeba i kolegy, zažil nevšední čtyři dny zábavy a hlavně – byli jsme lehce připraveni na to, co nás čeká při nástupu na FIT. Myslím si, že nemluvím jen za sebe, když ještě jednou poděkuji celému organizačnímu týmu za velice povedenou akci.

Autor: Michael Urbásek
Foto: archiv FIT ČVUT